Voňavé ovoce v kožichu: O kdoulích psal již Hippokratés, dnes na ně skoro nenarazíte
Vždy jsem je chtěla ochutnat, ale nebylo snadné se k nim dostat. Na kdoule v obchodě prakticky nenarazíte. Nejsnazší způsob, jak okusit chuť tohoto prastarého ovoce, je zakoupit kdouloň, zasadit a počkat, až začne rodit. Tak jsem to udělala i já. A pochopila jsem, že zakousnout se do kdoule utržené ze stromu prostě nelze. Kdoule vám ale dokáže udělat radost úplně jinak.
V první tištěné kuchařce This Boke of Cokery (tedy něco jako Knieha vařicí) narazíte na tento recept: „Na pečené kdoule vezmi tři nebo čtyry, pěkně je vypeckuj a polij sladkým kořeněným vínem; nebo je pocukruj a přidej směs koření, pak je dej do truhly, zabal, upec a podávej.“
Unikátní kuchařka spatřila světlo světa někdy kolem roku 1500, vařit podle ní nelze, nenajdete tu žádné zmínky o množstvích a časech a také instrukce k postupům jsou poněkud nejasné. Například ono „pak je dej do truhly“ znamená, že se kdoule mají péci v obalu z těsta, v zásadě tedy jde o recept na kdoulový koláč, ale přijít na to je práce takřka detektivní. Každopádně podstatné je, že onen neznámý autor kuchařské knihy zachytil podstatu toho, jak naložit s kdoulemi: potřebují tepelnou úpravu.
Zmínky o kdoulích ale najdeme i mnohem starší, psal o nich Hippokratés ve 4. století před Kristem jako o člověku nejprospěšnějším ovoci a Plínius starší, římský válečník a autor nejvýznamnější přírodovědné encyklopedie starého Říma, kdoule doporučoval jako lék proti jedenadvaceti nemocem. Ostatně zlatá jablka ze zahrady Hesperidek, která Gaia dala svatebním darem Diovi a Héře, byly s největší pravděpodobností právě kdoule.
Ovoce z prádelníku
Kdoule v sobě má něco lákavě archaického, je to ovoce z minulých století. Třeba jen fakt, že ji dávaly naše prababičky do prádelníků, aby cíchy a oblečení krásně voněly, vzbuzuje velmi nostalgické emoce. Ano, kdoule velmi intenzívně a nesmírně příjemně voní. Když plody sklizené s prvními mrazíky rozmístíte po bytě, budou vám místnosti vonět až do Vánoc.
Ve vůni kdoulí se spojuje to nejlepší z hrušek i jablek – je medově nasládlá, tříslovitě natrpklá, lehce nakyslá, v každém případě jedinečná. Kromě specifické vůně má i jedinečnou slupku, velmi tuhou a pokrytou jemnými chloupky, na omak je to nesmírně příjemné, člověk má chuť se s kdoulí mazlit, čímž onen chlupatý kožíšek ohladí do hladka.
Kdoule rostou na kdouloni, což je něco docela jiného než okrasný keř kdoulovec. Kořeny mají ve Střední Asii, do Evropy doputovaly dvěma cestami; jižní přes Malou Asii na Balkán a Apeninský poloostrov na sever, případně tzv. sarmatskou cestou z Krymu přes Ukrajinu a severně nad obloukem Karpat dál k západu.
Vědecké pojmenování kdouloní, Cydonia, se vztahuje k městu Kydon na Krétě, v jehož okolí se nejvíce pěstovaly. Sytě žluté plody mívají mnoho tvarů, ale dominantní jsou ty, které připomínají jablko nebo hrušku. Kromě zmiňovaných specifik, jako je vůně či houževnatá slupka, mají plody vysoký obsah pektinu, což znamená, že jsou ideální pro přípravu zavařenin a želé.
Problém je ovšem v tom, že u nás kdoule komerčně pěstuje jen pár nadšenců. Přitom je tu tolik výhod: kdouloně jsou nízké a malé, snadno se udržují, pravidelně rodí a ovoce se také lehce sklízí, navíc kvetou později, takže nehrozí nebezpečí zničení úrody pozdními mrazíky, a o tom, že má ovoce poměrně značnou trvanlivost, už byla řeč. Pokud ale chcete okusit chuť kdoulí, musíte se za nimi vypravit přímo k pěstitelům, v tuzemských obchodech na ně prostě nenarazíte.
Recept: Zavařenina z kdoulí
Pokud budete mít kliku a někdo vám nadělí kilo pevných kdoulí, můžete z nich mít dvojí užitek. Nechte je dozrát a změknout v místnosti, čímž vám poslouží jako pokojová vůně. Poté z nich udělejte zavařeninu.
Kilo kdoulí zbavte jádřinců a nakrájejte na kousky. Z 300 ml vody a 500 g cukru připravte rozvar, tedy vařte cukr ve vodě až do rozpuštění. Ke kdoulím přidejte šťávu z jednoho citrónu a povařte je do změknutí, smíchejte s cukrovým rozvarem a přidejte nastrouhanou kůru z jednoho citrónu. Pokud máte rádi v zavařenině kousky ovoce, tak už jen plňte do sklenic, máte-li radši hladkou konzistenci, vše ještě rozmixujte.
