Pokud vám nechutná růžičková kapusta, není to její vina, ale může za ten, kdo ji připravil

Pokud vám nechutná růžičková kapusta, není to její vina, ale může za ten, kdo ji připravil Zdroj: foto profimedia.cz

Postrach ze školní jídelny: Máloco má tak špatnou pověst jako růžičková kapusta

Darina Křivánková

Možná si ji pamatujete jako šedozelenou břečku ze školní jídelny. Případně jste se s ní v dětství minuli a nestihli si vůči ní vybudovat předsudky. To by byla ta lepší varianta. Růžičková kapusta si totiž zaslouží vstřícnost, je to vděčná zelenina, která na záhoně trpělivě vydrží v mrazech, navíc ji můžete sklízet postupně.

V našich krajích jsme si k růžičkové kapustě nestihli vytvořit tak těsné pouto jako třeba Britové, pro něž je tahle zelenina nezbytnou přílohou k vánoční krůtě… K tomu spousta šťávy z masa, chlebová omáčka, brusinky… Podobně vřelý vztah k ní mají Američané, také jí tam ročně vypěstují kolem dvaatřiceti tisíc tun. Zatímco brambory nebo rajčata putovaly z Ameriky do Evropy, růžičková kapusta (podobně jako lecjaká jiná rostlina) měla opačnou palubní jízdenku.

Na americký kontinent si ji s sebou vzali osadníci z francouzsky mluvících krajů Evropy, kteří se usadili v oblasti Louisiany. Jak tehdy, někdy v 16. století, asi vypadalo stěhování? Co asi všechno s sebou lidé brali na cestu do míst, odkud se s největší pravděpodobností už neměli vrátit a kde nebylo takřka nic? Každopádně nezapomněli na semínka růžičkové kapusty. Možná jim je podstrčili lstiví sousedé v naději, že bude růžičková kapusta deportována do zámoří a nikdy už ji neuvidí.

Chudá příbuzná

Podobně možná uvažovali obyvatelé středomořských krajů, kde tahle příbuzná kedlubny, zelí, květáku či brokolice rostla v divoké formě už před tisícovkami let. Jak jinak si vysvětlit, že v italské či řecké kuchyni na ni nenarazíte? Do dnešní podoby ji vyšlechtili v Belgii, proto také její anglický název Brussels sprouts (bruselské výhonky).

Písemná zmínka se objevila v roce 1587, což je možná příliš optimistické tvrzení, které se mi nepodařilo potvrdit, ale zcela určitě o růžičkové kapustě píše Charles Marshall v knize Jednoduchý a snadný úvod do zahradnických znalostí a postupů z roku 1796.

Nicméně recepty na úpravu téhle brukvovité zeleniny vystopujeme až tak v polovině 19. století. Zasloužila se o to Eliza Actonová, jež nabídla víc než jednoduchou úpravu v kuchařce Moderní vaření pro domácnost (1845). Actonová doporučuje očištěné růžičky vařit v osolené vodě osm až deset minut a podávat na krajících opečeného chleba s máslem; rozpuštěné máslo by mělo být během podávání také k dispozici na stole.

Dodává také, že ve Francii se kapustičky servírují přelité omáčkou nebo krátce (devět až 10 minut) orestované na másle se solí a pepřem a podlité jednou či dvěma lžícemi vývaru. Jak vidíte, o žádném dušení do bezvědomí a následném smrtelném stavu zeleniny tu není ani slovo!

Eliza Actonová věděla, co dělá. Navzdory tomu, že kromě kuchařských knih psala i poezii, to byla praktická žena. Už její přístup k psaní receptů byl nesmírně progresívní, na závěr každého umístila seznam použitých surovin a jejich množství. Její následovnice, paní Beeto­nová, tuhle praxi ještě vylepšila přesunutím seznamu na začátek receptu. Zdánlivá samozřejmost musela čekat na objevení staletí.

Ale zpět k růžičkové kapustě. Jak už bylo v úvodu naznačeno, je to otužilá holka, vydrží až patnáctistupňové mrazy. Z keříků na záhoně můžete růžičky sklízet postupně, a mít tak až do jara přirozený přísun vitamínu C a spousty béčka, hlavně B1, což je něco jako přírodní antidepresívum. Možná právě proto putovala růžičková kapusta s osadníky na americký kontinent.

Recept: Kapustičky s kaštany, pancettou a petrželí

Recept pochází z knihy Nigelly Lawsonové Život je hostina, jde o její variaci tradiční vánoční úpravy.

Kilo kapustiček zbavte ovadlých a žlutých lístků, seřízněte stopky a v místě řezu je nakrojte do kříže. Dejte je na pět minut do vroucí osolené vody, poté sceďte, krátce zchlaďte studenou vodou a nechte okapat. Pancettu nakrájejte na centimetrové kostičky, na lžíci oleje je vypečte dozlatova. Přidejte 30 g másla a 250 g vařených, oloupaných kaštanů, které při míchání v pánvi trochu podrťte na menší kousky. Přilijte 60 ml marsaly a nechte ji chvilku vyvařit. Pak přidejte kapustičky a směs důkladně prohřejte. Nakonec dílo završte čerstvě mletým pepřem a velkou hrstí nasekané hladkolisté petržele.