Beton slaví padesátiny. Poprvé pili koktejl z becherovky a toniku návštěvníci Světové výstavy v Montrealu
I něco takového, co považujeme za naprosto běžné, musel někdo vymyslet. Becherovku a tonik nalil do jedné sklenice poprvé Vlado Belovič, slovenský číšník z grandhotelu Starý Smokovec. První, dodnes nejslavnější původem tuzemský koktejl namíchal v roce 1967 u příležitosti Světové výstavy Expo v Montrealu. Ta tehdy začínala právě koncem dubna.
Československý pavilón měl tehdy na Expu v Montrealu úspěch, byl pátý nejnavštěvovanější (a to se tehdy na výstavu konanou pod heslem „Člověk a jeho svět“ zašlo podívat na 50 miliónů lidí!). Do našeho pavilónu se chodilo na Třebechovický betlém, oltář Mistra Pavla z Levoče, kolekci českého skla nebo Kinoautomat s Miroslavem Horníčkem… a zcela určitě i na beton. Tehdy se tomuto long drinku ovšem říkalo Becherbitter-tonic, zkráceně bechton, a byl doporučován jako aperitiv, respektive jako nápoj „československo-kanadského přátelství“.
Nejdřív to byl bechton
Československou stranu v koktejlu zastupovala becherovka, tradiční bylinný likér, Kanadu nealkoholická část drinku, Indian Tonic Water, tedy limonáda s přídavkem chininu. Zdroje neuvádějí (protože to nejspíš nikdo netuší), kolik becherovky a toniku tehdy českým pavilónem proteklo… Beton se každopádně dodnes pije dobře. Kombinace voňavě nasládlé becherovky s hořkým a perlivým tonikem, doplněná o lehký dotyk citrónu, je jednoduše chuťově dokonalá a velmi osvěžující. V době svého vzniku to musela být bomba.
V původní verzi se beton nelil na led, ten se podával zvlášť. Takže i tohle barmanské dílko prodělalo jistý vývoj, nejen tvaroslovný, ale technologický. Na autora betonu, Vlada Beloviče, vzpomínali jeho kolegové a pamětníci jako na „šikovného chlapíka, který uměl své řemeslo a na Expu se proslavil“. Nicméně o tom, že by se díky betonu stal zámožným mužem, jenž se bude smát celou cestu do banky, nikde ani slovo. Logicky… bylo mu dáno zbohatnout jen o dobrý pocit.
Barový svět má sice svá pevná pravidla a původní receptury jsou svaté, ale tzv. twisty, tedy variace na klasické koktejly, jsou stále populárnější. Doma si samozřejmě můžete do betonu přidat leccos, v tom vám nikdo zabránit nemůže. Před pěti lety, tedy k 45. výročí, se začal podávat Beton Bitter, vylepšený o bylinný likér KV 14. Dnes si můžete dát třeba Beton espresso, populární kombinaci silné horké kávy a ledově vychlazeného perlivého nápoje, byť běžnější je varianta bez alkoholu, pouze s tonikem.
Originální twisty
V rámci padesátin betonu přišel skvělý barman George Němec, který působí jako ambasador Becherovky ve světě, s velmi nápaditou kolekcí Beton-twistů. Tradiční koktejl kombinuje třeba s pšeničným či plzeňským pivem, zázvorovou limonádou, červeným vínem, šťávou z růžového grepu, brusinkovým džusem, šťávou z jablek či červené řepy.
Klasický beton doplňuje ve vhodném poměru samozřejmě vždy jen jedna z uvedených ingrediencí. Jsou to kombinace velmi rafinované, přitom vlastně jednoduché, jež nemají tradiční a oblíbenou chuť nápoje zcela potlačit, ale spíš příjemně obohatit a posunout. Tyhle betonové twisty se pijí zatraceně dobře, jsou návykové a lezou do hlavy pomalu, ale jistě.
A ještě podstatné doporučení: zatímco becherovka bude pořád becherovka a chutnat bude stejně v Karlových Varech, na Filipínách i za polárním kruhem (samozřejmě ta originální), toniků existuje spousta druhů. Na nich nešetřete. Když jsou ta zdánlivě méně podstatná složka betonu, není to tak, i na toniku prostě záleží.
Recept: Beton
Poměr tekutin v koktejlu by měl být jasně daný, ale receptury se v těchto údajích poměrně rozcházejí. Je tedy na vás, jestli chcete nápoj silnější, či naředěnější.
Připravte si pět cl becherovky, 15 cl toniku, plátek citrónu, pár kostek ledu. Do vyšší sklenice dejte led, nalijte předepsané množství becherovky a zalijte ji tonikem. Plátek citrónu můžete přidat přímo do sklenice nebo jím sklenici pouze ozdobit.
