A kde je ta bílkovina? Jídlo musí obsahovat živiny, jinak nemá smysl
Při pohledu do talíře obvykle zažívám slastné pocity, těším se na chutě, na konejšivý pocit zasycení, na to, jak si užiju každé sousto. Protože přece nejím blbě. Od jisté doby mi ale v mozku problikne ještě jiná kontrolka: kolik je na tom talíři bílkovin? Není to nic, co by mě stresovalo nebo mi komplikovalo život. Zvyknete si na to jako na čištění zubů.
„Málo bílkoviny,“ pravil trenér při pohledu na soupis mého jídelníčku. „Ale buď v klidu, málo bílkovin jí skoro každej.“ O.K., zůstala jsem v klidu. Nicméně od té doby jsem bílkoviny zahrnula do svého každodenního života. Stejně jako sacharidy a tuky. Jejich množství a správný poměr se ukázaly být zcela zásadní. Odpověď na otázku, proč jsou bílkoviny v jídle podstatné, najdete hned ve třetí větě hesla Bílkovina na Wikipedii: „Bílkoviny, odborně proteiny, jsou podstatou všech živých organismů.“ Tuší se to tak nějak od roku 1819, kdy francouzský chemik Henri Braconnot dělal pokusy s klihem a kyselinou sýrovou a při té příležitosti definoval základní povahu bílkovin.
Já přece svaly nepotřebuju
S největší pravděpodobností došel k podobnému závěru jako pračlověk, jenž nutně musel pochopit, že konzumace masa mu dává mnohem více síly než pojídání kořínků. Bílkovina je nezbytná pro vyživení svalu a svaly potřebujeme, aby nám kosti držely pohromadě. Je to vcelku prostá logika a argumenty, že nechci být namakaná jako trubka z posilovny, jsou celkem legrační. Jde jen o to, vnímat množství a skladbu toho, co během dne sníme. Takže už se do talíře nedívám s myšlenkou „to kuřecí stehýnko má krásně opečenou kůžičku a ty brambory by si zasloužily víc omastit…“, ale říkám si: „Jo, je tu bílkovina, nejspíš trochu moc tuku, sacharidy tu jsou taky, což je v pořádku, a nejvíc je tu zeleniny, což je ideální.“
Tenhle pragmatický přístup nemusí nutně znamenat, že jídlo přestane být zdrojem rozkoše a bude degradováno jen na pohonnou hmotu. Prostě jen do vnímání stravy zahrnete další faktor. Pro mě to byla výzva ke kreativnějšímu vaření: kolik jídel v ideálním poměru bílkoviny sacharidy – tuky jsem schopná vymyslet, uvařit a sníst? Takřka nekonečné množství. Jen je jasné, že špagety se sýrovou omáčkou nebo guláš se šesti to nebudou.
Takže se mým každodenním přítelem stalo kuřecí a krůtí maso, to má 23 % bílkoviny ve 100 g váhy. Podobně dobře je na tom i králík, ale vepř už má jen 14 %. Kupodivu kuře 100x jinak je docela zábavná disciplína a krůta má devatero druhů masa. Pak začnete objevovat, co všechno se dá uvařit z čočky, která má skoro 28 % bílkoviny, a rehabilitujete olomoucké tvarůžky, protože jejich obsah proteinů se blíží třicítce, a navíc v nich nejsou skoro žádné tuky. V další fázi dojde na tofu, seitan nebo tempeh, tedy rostlinné bílkoviny v podobě „jakožemasa“. Pro vegetariány je to, řekněme, ucházející alternativa a dá se s tím pracovat, i když milujete maso tak jako já. Bílkovinu tedy najdeme nejen v mase, ale i v řadě rostlinných produktů (hlavně luštěninách) a v mléčných výrobcích. V mase a sýrech je ovšem potřeba hlídat obsah tuku, v luštěninách zase sacharidy. Ale není to zas taková věda, jak by se mohlo zdát.
Po pár týdnech začnete s překvapením zjišťovat, že ta pneumatika, co vám tak sebevědomě obepíná pas, se začíná zmenšovat. A to je jen začátek. Ani s něčím tak užitečným, jako je bílkovina, se to ale nesmí přehánět, pokud nestojíte o vysoký tlak a přetížení ledvin. O vyváženém poměru živin na talíři už tu však řeč byla a zdravý rozum si k tomu přihoďte tak nějak automaticky.
Recept: Zelené karí s pečeným tofu
Tohle jídlo je ideální, když už máte masa plné zuby nebo ho prostě nejíte. Je v něm všechno, co vaše tělo potřebuje k existenci, a kromě toho i spousta chutí, které potěší mysl. Vesmír bude v rovnováze.
Tofu nakrájejte na kostky, obalte ve lžíci sójové omáčky a pár kapkách sezamového oleje a dejte asi na
15 minut péct do trouby. Uvařte quinou, postačí jí deset minut, poté ji sceďte. V hrnci zpěňte na troše oleje nasekaný česnek a zázvor, přidejte podrcenou citrónovou trávu, limetové listy a lžíci zelené kari pasty, promíchejte a krátce orestujte. Zalijte plechovkou kokosového mléka a stejným množstvím zeleninového vývaru a dobře rozmíchejte. Přidejte na růžičky rozebranou brokolici, zelené fazolky a hrášek. Vařte, dokud není zelenina na skus. Dochuťte solí nebo sójovou omáčkou a nandávejte do misek: jeden díl tofu, jeden díl quinoy, dva díly zeleniny. Ještě můžete přihodit nasekanou jarní cibulku, pár lístků bazalky a trochu sezamu.
