Proč jíst na dece v parku. Pikniková kultura si k nám dlouho hledala cestu
Naskládat jídlo do koše, vzít deku a vyrazit s přáteli na piknik. Takhle nějak má vypadat ideální život, ne? V představě pikniku je něco nesmírně romantického, zároveň lehce dekadentního, marnotratného, buržoazního... Jíst pod širým nebem a válet se u toho po zemi… Cítíte tu provokaci? Není divu, že u nás piknik nemá velkou tradici.
Poprvé se spojení pique-nique objevilo na papíře v roce 1692. Výraz „přinést něco malého“ se tehdy spojoval se situací, kdy si lidé do restaurace občas brali vlastní víno. Je dost dobře možné, že ta „restaurace“ obnášela pár lavic pod stromy, v té době restaurační byznys zas tak nekvetl. Každopádně výraz piknik se postupem času vžil pro konzumaci jídla a pití pod širým nebem, obvykle přímo na zemi.
Šlechtická kratochvíle
V 18. století se pikniky spojovaly především s loveckými výpravami do lesů, kdy si panstvo udělalo čas na krátkou zastávku. K pánům, kteří přerušili lov, aby si odpočinuli, se na chvíli připojily i dámy a služebnictvo připravilo občerstvení. Vcelku věrně to zachytil malíř François Lemoyne na obraze Lovecký piknik z roku 1723. O pikniku asi nebudeme mluvit ve chvíli, kdy si zemědělský nádeník sedl v poledne do pangejtu vedle pole a z uzlíku vybalil krajíc chleba.
Romantickou atmosféru vystihující ten správný rozměr pikniku zachytil v roce 1860 Thomas Cole na obraze s překvapivým názvem Piknik: zákoutí u jezera; v pozadí skály, o mocný strom se opírá muž hrající na kytaru, bezpochyby u toho i zpívá, v trávě několik dek a piknikových košů, pár skupinek posluchačů i lidí bavících se stranou, muž nalévá dámě víno, stranou si hrají děti. Tady už je zjevný sociální a společenský rozměr akce. A Snídani v trávě (1862) Edouarda Maneta nejspíš známe všichni – dva muži se povalují na zemi v družném hovoru, u nich sedí jedna nahá žena, druhá se v pozadí koupe, jídlo z koše jen tak ledabyle vypadlo… To už je čirá dekadence.
Piknik prošel nepřehlédnutelným vývojem. Od šlechtické kratochvíle přes volnočasovou aktivitu lidí, kteří najednou měli něco jako volný čas, zábavu zhýralých umělců a bonvivánů či demonstraci ideální a šťastné rodiny, což platilo v USA v 50. letech. V některých zemích je piknik něco jako národní sport, třeba takoví Argentinci tráví každou chvíli v parcích s početnou rodinou a přáteli a samozřejmě spoustou jídla. Je to dáno nejen vstřícným klimatem, ale i urbanismem – třeba Buenos Aires je parků plné.
Česká města také zrovna nejsou parků prostá a teplých měsíců tu pár do roka určitě máme, přesto je masívnější snaha uspořádat piknik otázkou posledních deseti, či spíše šesti let. Vlna zájmu o tenhle typ trávení času věrně kopíruje zvýšenou zálibu v jídle. Takže už se pár let osmělujeme, rozbalujeme v parcích deky, hledáme čisté místo bez psích bobků a vytahujeme svačiny. Ačkoli spíš než o spontánní povyražení jedinců jde o masově organizované akce. Jsme celkem pohodlní a stádní tvorové, vyhovuje nám, když nám někdo zorganizuje život a termín pikniku i jeho místo nadiktuje do kalendáře.
Ochotně se pak tísníme s tisícovkou dalších na udupaném plácku obklopeném stánky s jídlem. A nadáváme. Každopádně to stojí méně úsilí než obvolat kamarády, připravit jídlo, odjet vlakem kousek za město a plácnout sebou pod strom někde u řeky. Jenže o to jde především. Všechny ty piknikové postavy na historických obrazech jsou v družném hovoru, prostě jsou spolu. Jídlo tu funguje zase jen jako záminka ke společně strávenému času. A je docela jedno, že po vás polezou mravenci, bude úmorné vedro, nebo naopak docela hnusně. Zůstane vzpomínka, to je podstatné.
Recept: Piknikový salát
Na piknik jsou samozřejmě ideální sendviče, řízky muffiny... Jakékoli individualizované, tedy jednoporcové jídlo, které se dá snadno zabalit, převézt a nepotřebuje být nutně v chladu. Ale i v rámci těchto kritérií lze předvést jistou kreativitu. Dobrý je třeba salát do krabice, jíž můžete nechat kolovat.
Uvařte quinou a bulgur. Obojí stačí dát na 10 minut do vroucí vody a poté scedit. Propláchněte studenou vodou a dejte do mísy. Přidejte plechovku scezené cizrny, salátovou okurku pokrájenou na malé kostičky, velkou hrst nasekané máty, klidně dvě. šťávu ze dvou limet, sůl, čerstvě mletý pepř a lžíci nebo dvě olivového oleje. Všechno dobře promíchejte do dobře těsnící krabice. S sebou přibalte příslušný počet lžic a ubrousky.
