Nakrmit ovce, podojit kozu, posekat louku... Na den farmářem? Proč ne
Zážitková agroturistika je fenomén, který existuje už nějaký ten pátek, ale masově nijak nepropukl. Nabízí totiž odpočinek prostřednictvím fyzické práce. A na to jsme nejspíš příliš líní. Nicméně relaxovat mezi stádem ovcí je skutečně zážitek… a zas tak velká dřina to není.
Projedete peklem dálnice D1, pak se chvíli motáte přes jedno město a pár vesnic, v Heřmanicích zabočíte u rybníka doprava a ocitnete se v ráji. Za hrází stojí srub, od něj se klikatí polní cestička „jako k domovu“, vlevo pár ovocných stromů a boží muka, jako by je tu nakašírovali filmaři. Projdete kolem a můžete si vybrat, buď se dáte doleva za bečením ovcí, nebo zvědavost stočí vaše kroky doprava, kde se v rozlehlém výběhu pase celé stádo majestátních jelenů evropských. Touhle dobou mají ještě „plyšové“ paroží – brzy se od Karla Novotného, zakladatele a majitele ekofarmy Zelené údolí, dozvím, že mají parohy obalené v tzv. lýčí.
Šťastné ovce šťastně bečí
A také se dozvím, že se tohle pohádkové místo začalo rodit někdy před patnácti lety, kdy tu koupil dva rybníky a kus louky. Postupně rekultivoval krajinu, vybudoval další rybníky a začal vysazovat les. Pak řešil, jak ty rozlehlé louky udržovat, a pořídil první ovce. Dnes jich tu je celé blažené stádo. Černohlavé ovce plemene Suffolk se tu pasou celý rok pod širým nebem, jsou odolné, mráz jim prý nevadí, jen jim úplně nevyhovují teploty kolem nuly, ale i to zvládnou. Ve vedlejším výběhu se pasou daňci, ti jsou poměrně plaší. Lovím v paměti, že samici od daňka se říká daněla… a březí ovci bahnice. V rybníčcích, jichž je tu pět, každou chvíli zašplouchá ryba. Jeden z nich má uprostřed až kýčovitě romantický ostrůvek, na který je výhled z velkorysého srubu. Ten si tu můžete pronajmout a trávit čas rybařením nebo přiložit ruku k dílu a nakrmit zvířata. Což je zejména v případě jelenů vcelku výzva.
Ale zatímco takový chovatel krůt musí vstávat ke krůtím kuřatům každé dvě hodiny, aby je nakrmil, ovce se o sebe postarají takřka samy. Je to spíš otázka počátečních investic a toho, jak máte vymyšlený projekt. Novotným se podařilo vytvořit do značné míry bezúdržbový malebný areál, jenž je přístupný veřejnosti. Naučná stezka vás jím provede tam a zase zpátky. Chodí sem nejen děti a turisté, ale i divoká zvířata z okolí, je tu totiž vždycky něco k snědku a dobrá parta. Šrumec bývá hlavně na jaře, když se bahní bahnice, tedy když ovce rodí jehňata. Pak je ovce potřeba občas ostříhat. A taky regulovat, kdy dojde na jehňata, tedy kdy k ovcím pustit berana. Práce se v průběhu roku nasčítá nakonec dost.
Přesto to vypadá, jako by se tady věci děly tak nějak samy a přirozeně směřovaly k malebnosti. Zdejší krajina působí dojmem, že je takhle půvabná odjakživa. Je to důsledek systematického farmaření v tzv. ekorežimu. Tenhle dnes moderně působící přístup staví ve skutečnosti na tisíciletých zkušenostech předků: řeč je o osevních postupech a koloběhu látek a živin, absenci chemie, respektu k přírodě. Zní to jednoduše, tak proč to tak nedělají všichni? Jednoduchá otázka, ale složitá odpověď.
Recept: Jehněčí kýta na česneku a rozmarýnu
Tohle je jedna z nejtradičnějších úprav jehněčího. Kýta je ideální na pečení vcelku a zaslouží si výrazné dochucení. Zapomeňte na předsudky, jehněčí maso není cítit. Tenhle problém se týká maximálně starších skopců nebo masa plemen, jež jsou primárně chována na vlnu.
Asi dvoukilovou vykostěnou kýtu očistěte a zbavte větších kusů tuku, něco ale ponechte, tuk se vypeče a postará o šťávu. Rozdrťte osm stroužků česneku, přidejte hrst nasekaného rozmarýnu, kůru ze dvou citrónů, sůl, pepř a pár lžic olivového oleje. Směsí pečlivě potřete maso, měla by se dostat do všech záhybů, a hlavně dovnitř. Maso svažte provázkem a zprudka ho opečte, aby se ze všech stran zatáhlo. Hned přesuňte do trouby vyhřáté na 160 °C a pomalu dopékejte asi hodinu až hodinu a půl. Kýta by měla uvnitř zůstat růžová a šťavnatá. Hotové maso nechte chvíli odpočinout, zakrojte do něj až tak po patnácti minutách.
