Tekuté zlato z cukrové třtiny: Kde se vzal rum? Pili jej piráti, Kolumbus i admirál Nelson
Historie rumu je dlouhá a bohatá. Vypráví o časech, kdy piráti brázdili moře, často je i součástí pověstí, které si milovníci divokých vod předávají dodnes. Přečtěte si o historii rumu i námořnických legendách a nechte se unést příběhy dávných časů.
Historie rumu je dlouhá a neodmyslitelně spjatá s britskými ostrovy a koloniemi. Zmínky o prvních pokusech výroby tohoto destilátu se objevují již ve 14. století, ale jeho tradice bude pravděpodobně mnohem delší. O výrobu tohoto nápoje v Americe a v Karibiku se zasloužil Kryštof Kolumbus, který sem dovezl cukrovou třtinu. Od svého vzniku se rum těšil stále větší oblibě, a to především mezi námořníky, kteří jej pod označením „tot“ denně dostávali na příděl. Tento přídělový systém byl zrušen až v roce 1970 a déle přetrval pouze u novozélandského námořnictva. V 17. století sloužil také jako platidlo, a to nejen mezi námořníky, ale třeba i v Austrálii.
Jak najít ten správný rum pro vás? Nejen to zjistíte zde >>>
O spojení námořníků, pirátů a rumu není pochyb. Své o tom věděl i sir Henry Morgan, který působil v Karibiku jako korzár přepadávající nepřátelské lodě z pověření anglického guvernéra Jamajky. Na základě mnoha stížností na jejich počínání byli však on i guvernér odvezeni do Anglie a tady uvězněni. Neklidná situace na Jamajce však vedla Angličany k překvapivému kroku. Henryho Morgana osvobodili, pasovali na rytíře a poslali zpět do Karibiku jako zástupce guvernéra, aby tamější dění uklidnil. Henry Morgan zde pokojně dožil a po své smrti v roce 1688 tu byl jako hrdina pochován.
Kolem jeho osoby vzniklo mnoho legend. Jednou z nich je i ta která vypráví, že po uložení ostatků Henryho Morgana ostrovem otřáslo zemětřesení, v jehož důsledku se rakev sesunula do rozbouřeného moře u přístavu Port Royal a již nikdy se nenašla. Mnozí proto dodnes věří, že jeho nepokojný duch brázdí oceány dál a hledá své ostatky, aby mohl nalézt klid.
Dalším zajímavým příběhem je i ten o admirálu Nelsonovi, jehož posledním přáním bylo, aby jej po smrti vložili do kádě s rumem. Před samotným uložením jeho ostatků do země se tak proto opravdu stalo, ale o typu rumu a jeho množství se dodnes vedou dohady. Spojovat tento nápoj pouze s dobrodruhy, námořníky, piráty a plantážníky by ale bylo chybné. Těšil se totiž oblibě široké veřejnosti i mezi významnými osobnostmi umělecké scény.
Rumů je k dostání nepřeberné množství. Liší se chutí, vůní i barvou a neexistují proto žádná ustálená pravidla jeho konzumace. Základem však je nespěchat a vychutnávat. Chuťově se v něm rozeznávají čtyři základní elementy, tedy sladkost, slanost, hořkost a kyselost, dále se pak hodnotí jeho struktura, aroma a barva. Zároveň je rum oblíbeným pitím na večírcích, oslavách a party nejrůznějších ražení. V horkých letních dnech je součástí osvěžujících míchaných drinků, v zimě příjemně zahřeje.
