Lékárna v pangejtu: Na loukách a mezích rostou poklady, stačí se ohnout a sbírat
Je sice hodně teplé jaro, ale ještě to stihnete. Podběl lékařský rozkvétá jako jeden z prvních a také jako jeden z prvních odkvétá. Na loukách se s ním potkáte maximálně do začátku května. Když sběr nestihnete teď, tak až za rok. Užitečnost téhle byliny udává její druhové jméno. A je-li to léčivé, je to i k jídlu.
Říká se mu také lopušnice, koňské kopyto, májík, ubytník, mateří líčko, líčko Panny Marie, babuška či babuše, také syn před otcem nebo oko Kristovo. Tolik pojmenování pro jednu rostlinu svědčí o tom, že šlo o komoditu v běžném životě našich předků hojně frekventovanou. Zatímco dnes po loukách a mezích jen tak šlapeme, dříve se dary přírody sklízely s pravidelností a značnou intenzitou. I v dnešní době nicméně spousta šéfkuchařů nelení a vyráží na louky a do lesů pro divoce rostoucí poklady. Stojí je to „jen“ to, co je dnes nejdražší: čas. A nějakou tu práci. Ačkoli sběr léčivek a býlí lze vlastně považovat spíš za terapeutickou činnost.
Ze zahrady do lékárny
Ani v minulosti to ale s léčivkami nebylo tak nějak samozřejmé. Přestože bylo léčitelství v minulém režimu považováno spíše za šarlatánství, vztah k bylinám jsme si celkem udrželi – i díky široce rozvinutému chataření a chalupaření. Stejně nám však chvíli trvalo, než jsme pochopili, v čem tkví skutečná kvalita domácí a přírodní produkce – totiž v tom, že není zatížená chemií. Ani v době „předchemické“ to nebyla legrace. „Středověk se sice vyznačoval vírou, že na světě není bylina, která by nebyla na něco účinná. Reálný základ této víry ovšem značně zatemňovalo náboženství a různé pověry, připisující lidské neduhy například ,odměně‘ za hříchy nebo působení ďábla,“ píše Lukáš Paderta v knize Superbyliny aneb 50 léčivek pro 21. století.
Naštěstí se našli osvícenci, jako třeba císař Karel Veliký, který nařídil léčivky cíleně pěstovat v císařských zahradách. Karel IV. zase svému lékárníkovi, Italu Angelovi, věnoval pozemek v místech, kde je dnes v Praze v Jindřišské ulici pošta, aby tu založil zahradu. Ta se rozrostla až k Riegrovým sadům, říkalo se jí Andělská, později Rajská. Ano, proto název ulice U Rajské zahrady. K rozmachu bylinkových zahrad, které se často zakládaly u klášterů, se pojí také vznik prvních lékáren. Pro kláštery to byl fajn byznys. Teď je to fajn byznys pro farmaceutický průmysl.
Myslím na to, když trhám na mezi podběl. Například… Kromě všech těch košatých pojmenování nese podběl označení tussilago farfara. Latinské rodové jméno odkazuje ke kašli (tussis), respektive ke schopnosti podbělu s kašlem zatočit (ago znamená odehnat). Druhové jméno naráží na bělavě zbarvený stonek (far je mouka, ferre znamená nésti). Podstatný je jak květ, tak stonek, respektive listy. Obojí má protizánětlivé a dezinfekční účinky. Květ je ideální na kašel a záněty horních cest dýchacích, dobře se po něm odkašlává. Odvar z listů zase funguje na spáleniny, bolavé klouby, otoky nebo špatně se hojící vředy.
Úleva zaručena
Z květů podbělu snadno připravíme čaj, stačí dát lžičku sušených květů do čtvrt litru vody a nechat projít varem. Pak 15 minut louhovat, scedit a pít. Na obklady se zase čerstvé listy rozmačkají na kaši, jež se nanese na ránu či otok a ováže obinadlem. Podběl lze i inhalovat: lžíce květů se vsype do vařící vody a pod plachtou se vdechuje. Úleva zaručena. Podběl hledejte na místech, kde je vlhká, jílovitá půda, nejspíš na březích potoků, náspech, podél cest a v příkopech, prostě tam, kde byste nic hodnotného rozhodně nehledali.
Recept: Sirup z čerstvých květů podbělu
Natrhejte tak 200 podbělových květů. Touhle činností se dají skvěle zabavit děti. Na počtu dvě stě trvejte, ne že by na nějakém tom kvítku záleželo, ale získáte chvíli klidu. Květy properte, spařte litrem horké vody a nechte v misce přes noc louhovat. Výluh přeceďte, nebojte se květy vymačkat. Přidejte kilogram cukru a šťávu ze dvou citrónů. Směs pomalu vařte, stačí, když bude probublávat, dokud nezhoustne. Ještě horké plňte do sterilizovaných sklenic a uzavřete.
