Stručná historie pikniků aneb Česká pikniková republika je zatím sice malá, ale vtipná
Pique-nique. To slovo si v půlce osmnáctého století z francouzštiny vypůjčil a angličtině přizpůsobil diplomat Lord Chesterfield. Jako picnic v dopise popsal venkovní sedánek svého nemanželského syna Philipa, jež byl na studiích v Lipsku; snad to bylo trochu posměšné, protože hned v následujících řádcích vyjádřil obavu, že synátor venku na dece spíš karbaní a popíjí, než by s přáteli diskutoval o filozofických tématech. Tak vznikla pikniková kultura, které se ve zvláštní reportáži věnujeme v příloze Excellent s tématem Žijte venku. Najdete jej v tištěném Reflexu č. 20.
Nicméně: termín se v angličtině ujal. Zvlášť když se časem královské parky otevřely veřejnosti a z procházek i vysedávání v městské zeleni se stala masová zábava. Opravdu stylové pikniky ovšem zůstávaly rezervované pro opravdu stylové – a opravdu bohaté – lidi. Londýnští trendsetteři se na začátku devatenáctého století potkávali ve sdružení Picnic Society, na venkově se zatím venkovním hodům oddávali aristokrati, které zase v románech i na olejomalbách zvěčňovali doboví umělci.
Byla to lahůdka hlavně pro romantiky. Pikniky měly auru něčeho nedosažitelně dokonalého, snového. Ideálem byl – a dodnes je – zenový okamžik, kdy sluníčko pálí tak akorát, mravenci se nám vyhnuli obloukem, jídlo ještě nevystydlo, nezteplalo ani se nerozmačkalo, tráva není mokrá ani moc vyschlá; a hlavně, neschyluje se k pověstnému anglickému dešti.
Oslněni sluncem
Britské nutkání vyrazit na piknik, jakmile jen trochu vysvitne slunce, prý dlouho fascinovalo i známého izraelského šéfkuchaře Yotama Ottolenghiho. Když se na konci devadesátých let minulého století přestěhoval z Jeruzaléma do Londýna, nestačil se divit. Zatímco u něj doma se lidé před slunečními paprsky spíš schovávali a letní hostiny zásadně přesouvaly do nejchladnější místnosti domu, excentrickým Britům stačilo první aprílové slunce, aby jako zhypnotizovaní vyrazili do parku s košíky plnými jídla.
„Jejich posedlost pikniky mě naprosto ohromovala,“ tvrdí Ottolenghi. O mnoho let, a hlavně mnoho ostrovních zim později už prý jejich nadšení pro venkovní stravování aspoň trochu chápe. Kostkovaná deka, proutěný košík a ničím nezkalená radost z toho, že dneska výjimečně neprší, teď patří i k jeho standardní výbavě. Dokonce je to dnes právě on, kdo Britům – nejen na stránkách populárního Guardianu – radí, jak sestavit piknikové menu, jak ingredience udržet čerstvé a která zavařovačka nebo který druh fólie se hodí na jednotlivé omáčky, dipy, masové i vegetariánské pokrmy.
Tak daleko sice v Česku ještě nejsme, ale už teď jsme pro vás v reflexácké příloze EXCELLENT/ŽIJTE VENKU objevili sedm míst v Česku, kde vám budou pečená kuřata lítat přímo do pusy. A celá! Nalistujte tedy vstupní reportáž Pikniková republika, jež vás zavede do brněnského Piknikboxu, liberecké Kavárny bez konceptu, na zámek Nové Město nad Metují, k pražskému Pastaři, na zámek Loučeň, kde myslí i na vegetariány, do Wellness hotelu Vista pod Králickým Sněžníkem i do olomoucké Coffee Library. Dobrou outdoorovou chuť!
