Tohle je domácí jídlo aneb Kolik z toho, co sníte, také sami uvaříte?
Víte, jak v supermarketu poznáte svobodného muže? Bude s košíkem bezradně přešlapovat před boxem s mraženými polotovary. Zatímco ten ženatý či zadaný bude tlačit vozík a v ruce třímat nákupní seznam. Tenhle genderový stereotyp nefunguje stoprocentně, ale většinou ano.
Znovu jsem si to ověřila, když mě jeden známý lákal na thajské karí. Už ve dveřích hlásil, že bohužel nesehnal tu správnou mraženou zeleninu. Když jsem se zeptala, proč tedy nekoupil čerstvou, hleděl na mě jako na cizokrajné zvíře. Přitom je to pouze otázka krájení. Nic víc. Fakt, že se dá doma bez problémů připravit i kari pasta, jsem mu raději zatajila. Došlo mi, že už je dost dlouho rozvedený a vyšel ze cviku.
Domácí je prostě lepší
Takřka všechny výživové trendy – ať už jsou jakékoli – směřují k tomu, jíst pouze (nebo především) nezpracované suroviny. Jde tedy o to, obejít se bez průmyslově vyráběných potravin, soustředit se na „ryzí“ ingredience, a tím pádem vařit. Člověk tím vyloučí z jídelníčku většinu „chemie“, přemíru soli a cukru. Prostě se zaměří na zeleninu, ovoce, luštěniny, maso, ryby, vejce… Když má čas, energii a know-how, může se pustit do pečení domácího chleba či výroby sýrů a jogurtů. Není to tak složité, jak se to na první pohled zdá, a leckdo téhle vášni propadl prostě proto, že ho to baví, že mu to chutná nebo že chce mít pod kontrolou, co jí.
Doma připravené jídlo je zkrátka lepší. A nemusíme zacházet do extrémů a stloukat si vlastní máslo, i když to vlastně není nic nereálného. Schválně, kolik z toho, co během dne sníte, je hotový výrobek či „polotovar“? Máte doma nacpaný mrazák krabicemi s pizzou a hotovými jídly, nebo se nebojíte vzít do ruky nůž a začít skutečně vařit? Žiju v zajetí gastronomie, pohybuji se mezi lidmi, kteří jsou schopní uvařit kdykoli cokoli, čas od času ale neuškodí vrátit se nohama na zem mezi běžné smrtelníky, pro něž je leckdy problém postavit hrnec na plotnu. Nejde o to, že by se kolem jídla měl točit celý svět, spíš by mělo být naprosto přirozené, že si člověk jídlo připraví, uvaří, že mu není jedno, co do sebe hází. Ovlivní to nejen, zda budeme tlustí, či hubení, ale také se to podepisuje na našem zdraví a psychické pohodě.
Tendenci odbývat se mají hlavně ti, kteří žijí sami, a těch je čím dál tím víc. Single život je v tomto ohledu poměrně náročný a často člověka nasměruje před onen mrazicí box v supermarketu. Zatímco v rodinném kruhu je vaření a společné stolování vcelku přirozené, když je na to člověk sám, připadá mu to zbytečné. Velká chyba. Na druhé straně jsou pak opačné krajnosti, kdy se vaří, fermentuje, suší či peče do bezvědomí a v restauraci se pak objednávají jídla bez lepku, laktózy, cukru, masa i chuti. Na jedné straně tu pak máme chlapíčky s mraženou pizzou a na té druhé bezlepkové veganky s dokonale vyladěnými jídelníčky. Omlouvám se za další genderový stereotyp, ale tyhle dva světy se pak jen těžko prolnou. Je to jako se vším: každý extrém je špatný. Vyplatí se spoléhat na selský rozum. A sedláci si na normální domácí jídlo docela potrpěli.
Recept: Zelená kari pasta
Jasně, kari pastu můžete koupit, ale na té domácí si mnohem víc pochutnáte, a navíc můžete machrovat. Kuchařské umění netřeba, vše je jen otázka nákupu surovin. Seženete je v dobré vietnamské večerce nebo solidně zásobeném hypermarketu.
Posekejte na hrubo 4–6 zelených chilli papriček. Pokrájejte 2 šalotky. Asi 5 cm dlouhý kus čerstvého zázvoru nastrouhejte najemno. Svazek koriandru nasekejte i se stonky, pokud má kořínky, tak je dobře omyjte a taky nasekejte. Nadrťte 2 stroužky česneku. Nasekejte asi 8 kafírových listů a 2 stonky citrónové trávy. Vše dejte do objemného hmoždíře. Teď přidejte šťávu a kůru z jedné limety, 1 lžíci koriandrových semínek, po lžičce římského kmínu, celého černého pepře a palmového nebo třtinového cukru. Teď už jen poctivě drťte a třete. Postupně přilévejte 2 lžičky sójovky a 100 ml slunečnicového oleje. Vznikne hustá, hrubší kaše. Použít můžete i mixér, ale ruční práce je ruční práce. Zelená kari pasta vydrží v lednici několik týdnů i pár měsíců. Stačí pak dávku pasty orestovat na troše oleje například spolu s cibulí a cuketou, zalít kokosovým mlékem, přidat krevety, dochutit rybí omáčkou a máte hotovo.
