Tradiční české vánoční jídlo? Šneci! Podívejte se, jak je správně jíst
Když někdo zmíní v souvislosti s gastronomií slovo šnek, většině z nás se vybaví klasická francouzská kuchyně, některým sladké pečivo, a další zase napadne otázka "jak někoho vůbec napadlo zkusit to sníst?" Faktem ale je, že Francouzi zdaleka nejsou jediným národem, který si v konzumaci hlemýžďů liboval a libuje. Dokonce nejsou ani první, kdo začal šneky připravovat, ačkoliv úprava po Burgundsku je pravděpodobně ve světě nejznámější. Návod, jak správně šneky jíst, najdete ve videu v úvodu článku.
První záznamy o využití hlemýžďů v gastronomii ale pocházejí už ze starověkého Říma (a vzhledem k typické vlastnosti hlemýždě, totiž pohyb vpravdě hlemýždím tempem, se dá předpokládat, že se konzumovali už dávno předtím, a to čistě z pohledu poměru vynaložené a získané energie). Nejoblíbenější římská úprava byla ale těm, jaké známe my, na hony vzdálená – podle historických pramenů je Římané vyndávali z ulit zaživa a vykrmili mlékem tak, aby se šneci už nevešli do domků zpátky. Pak je smažili na oleji a podávali s vinnou omáčkou. Těžko říct, jak v takové úpravě chutnali, ale pokud máte potřebu si tento způsob vyzkoušet, mějte se na pozoru. Římané měli občas hodně zvláštní chutě, a plně důvěřovat kuchyni, ve které byl oblíbenou surovinou plch, by se člověku mohlo vymstít.
Už v klasické Domácí kuchařce Magdaleny Dobromily Rettigové najdeme několik receptů pro přípravu hlemýžďů. Konkrétně šneky s kyselým křenem,
nadívané, s vinnou omáčkou a šnečí ocásky. Vzhledem k tomu, že kniha byla poprvé publikována roku 1826 a Rettigová nebyla ani tak inovátor, jako sběratel receptů, můžeme s jistotou předpokládat, že se šneci na českých stolech objevovali už dávno před tím. A pomalu, ale jistě, znovu získávají na oblibě. Dokonce se opět stávají vánoční tradicí.
Šneci jsou totiž postním jídlem, které nechybělo na vánoční tabuli. A luxus? Původně šlo naopak spíše o jídlo chudých. První zmínky o jejich konzumaci u nás sahají už do 16. století, kdy si na nich pochutnávali Rožmberkové. Později se rozšířili od chudší venkovské vrstvy do měst, kde se velmi rychle stali oblíbeným pokrmem měšťanů. Za první republiky se na šneky chodilo na Štědrý den během sváteční vycházky městem, nebo se připravovali přímo v domácnostech. Po druhé světové válce se tento zvyk na dlouho odmlčel. Posledních několik let však slaví tato tradice renesanci, a opět ožívá. Nejen v Praze tak můžete zajít na tradiční i novodobé šnečí pokrmy.
Spousta restaurací nabízí šneky ve svém stálém menu, jsou lahodní, zdraví a velmi oblíbení. Dokonce je najdete i jako doporučení dietologů, protože jejich maso obsahuje 75 % proteinu a je téměř bez tuku.
„V La Gare jsou šneci běžnou součástí menu, nejčastěji jako předkrm. Na Štědrý den však připravujeme speciální šnečí menu, letos připravíme šneky po burgundsku s bylinkovým máslem, šneky s hříbkovým ragú a allumette s mořskou solí a Vol au vent se šneky a česnekovým velouté. Hosté se k nám naučili chodit s celou rodinou, vracejí se tak k tradici, kterou by si neradi nechali ujít,“ popisuje tradici přípravy vánočních šneků kreativní šéfkuchař Gare Restaurants, Jan Kvasnička.
