Druhý dech činžáků: Nabídku nových bytů v Praze zachraňují rekonstrukce starších budov
Podle statistik pražských developerů se loni v metropoli prodalo 5600 nových bytů. Oproti roku 2018 to je sice nárůst o 600 bytů, ale přesto není nad čím jásat. V Praze by jich ročně bylo potřeba prodat alespoň 10 tisíc.
Navíc za aktuálním nárůstem prodejů stojí i „nové“ byty v zrekonstruovaných postarších činžácích.
Nedostatečná nabídka nových bytů jde především na vrub zdlouhavých povolovacích procesů, kdy od prvotního záměru developera až po finální realizaci projektu (vystavěného na zelené louce nebo na brownfieldu) a odevzdání klíčů novým majitelům uplyne třeba i osm až deset let.
Tato šílená byrokracie a magnetický efekt Prahy, do níž za prací a vidinou „lepšího života“ stále proudí noví a noví lidé, ženou ceny bytů a domů, ale i nájmů do závratných výšin. Stranou však nestojí ani samotní developeři či realitky, které se snaží maximalizovat své zisky a spíš ještě přikládají pod kotel. Sehnat proto metr čtvereční v novostavbě pod 100 tisíc korun je rovno zázraku, a naopak stejně normální je pronajmout šedesátimetrový byt za 20 tisíc korun měsíčně.
Podle různých ekonomických a demografických studií či propočtů by Praha „potřebovala“, aby se v ní ročně ideálně prodalo zhruba 10 tisíc nových bytů. To je však zbožné přání, na něž je třeba v následujících letech okamžitě zapomenout. A protože menší kšeft je lepší než žádný kšeft, musely některé subjekty přistoupit k tomu, nad čím ještě před pár lety drtivá většina developerů ohrnovala nos. To jest začít rekonstruovat starší domy a budovat v nich nové byty.
Podle nejnovější analýzy, kterou zpracovaly společnosti Central Group, Trigema a Skanska Reality, se tak loni do první desítky největších prodejců nových bytů v Praze zařadily hned dvě společnosti, jež na trh dodávaly takto zrenovované byty. Proti tomu ale ani popel. Naopak tyto byty se mnohdy nacházejí na dobrých adresách v centru, a ne v polích kdesi na okraji Prahy. Přesto by bylo fajn a tak trochu potřeba, aby v nich bydleli stálí obyvatelé, a nikoliv občasní turisté.
