Izraelský „král Bibi“ na povolební houpačce: Končí, nebo zase zůstává?
Když se zveřejnily první odhady výsledků předčasných izraelských voleb, začali příznivci premiéra a lídra konzervativní strany Likud Benjamina Netanjahua ve stranické centrále opět skandovat své oblíbené pokřiky „král Bibi“ a „kouzelník“.
První odhady výsledků totiž ukázaly, že premiérova strana Likud posílila oproti volbám v dubnu i v září loňského roku, vrátila se na pozici nejsilnější strany v Knesetu a bude mít zřejmě šanci se spojenci a možnými přeběhlíky sestavit většinovou koaliční vládu.
I když další odhady i následné sčítání hlasů ukázaly, že s vytvořením vlády to bude složitější, označil Benjamin „Bibi“ Netanjahu letošní výsledek za své nejsladší volební vítězství v dosavadní dlouhé politické kariéře. V tu chvíli se totiž zdál Netanjahu jasným vítězem nad oslabeným opozičním vůdcem Bennym Gancem, jehož středolevicová strana Modro-bílá naopak oproti loňským výsledkům oslabila a očividně nedokázala využít premiérovo trestní stihání kvůli údajnému zneužívání úřadu a korupci.
S pokračujícím sčítáním hlasů, které opět trvalo několik dnů a provázely ho zmatky, a to nejenom kvůli speciálním okrskům pro voliče v koranovirové karanténě, se ale karty začaly v druhé polovině minulého týdne obracet.
Aliance s Araby
Definitivní výsledek voleb totiž ukázal, že Netanjahuem vedený blok čtyř pravicových a náboženských stran klesl z původně předpokládaných 60 hlasů ve stodvacetičlenném Knesetu na pouhých 58. Naopak odpůrci Bibiho v čele izraelské vlády se vyšplhali na pro ně magických 62 hlasů. To by jim umožňovalo mít více hlasů než pravicově-náboženský blok i při odečtení tří poslanců z nejextrémnější arabské strany Balad, s níž se i izraelská levice ostýchá spolupracovat.
Na konci minulého týdne se proto zdálo, že éra Bibiho Nezanjahua skončí, a naopak jeho hlavní sok Ganc dokáže sestavit menšinovou vládu jeho „modro-bílých“ s menší koalicí tradiční izraelské levice, kterou zvenku podpoří nejen většina arabských poslanců, ale také nacionalistická strana Izrael, náš domov. Tu volí hlavně ruskojazyční přistěhovalci ze zemí bývalého Sovětského svazu. Tato „ruská“ formace, kterou vede Avigdor Lieberman, dříve dlouhodobě spolupracovala s pravicí, ale i její lídr se v loňském roce rozhodl pokusit se o odstavení Bibiho, aby se sám možná jednou mohl po něm stát novým lídrem pravice. Když jeho bývalého spojence Netanjahua voliči neposlali do politického důchodu ani v třetích předčasných volbách v řadě, překousl by nyní Lieberman i nepřímou spolupráci s arabskými politiky, které dosud vždy dost nevybíravě napadal.
Lex Netanjahu
Teď by naopak i s jejich hlasy chtěl Lieberman prosadit zákon, který by zakazoval vykonávat premiérský úřad trestně stíhaným politikům, a další normu, která by určila, že každý může být premiérem jen dvakrát. Takovými „lex Netanjahu“ by se levice chtěla jedenáct let nepřetržitě vládnoucího Bibiho očividně zbavit jednou pro vždy. Z určitého pohledu se jeho odpůrcům nelze divit, když ho opakovaně nedokáží porazit ve volbách.
Bibi, nebo Tibi
Jedním z výsledků těchto voleb je totiž také zjištění, že izraelští voliči se stále více bojí lídra zdejších Arabů Ahmada Tibiho než toho, že zemi bude vládnout kopie tureckého prezidenta Recepa Erdoğana. Toto zdánlivě nepochopitelné srovnání totiž asi nejlépe odráží, jak vypadala třetí volební kampaň během posledního roku. Hlavní opoziční formace – strana Modro-bílá – vedla proti premiérovi Bibi Netanjahuovi negativní kampaň, v níž se kromě neustálého zdůrazňování toho, že je šéf Likudu trestně stíhaný, snažila vytvořit rovnítko mezi izraelským premiérem a autoritativním tureckým prezidentem Erdoğanem.
Likud to ale levostředové straně oplácel stejnou mincí. Jen jeho negativní kampaň „strašila“ voliče hlavně tím, že lídr „modro-bílých“ Benny Ganc má v úmyslu po volbách vytvořit vládu opřenou o hlasy koalice čtyř arabských stran. Preference celou dobu před volbami přitom ukazovaly, že Ganc skutečně nemá jinou volbu než se opřít o arabské hlasy, pokud nechce vytvořit velkou koalici dvou hlavních stran a uzavřít tím spojenectví i s premiérem Netanjahuem. Ganc se kampaní Likudu v této věci nechal i proto zatlačit do kouta a veřejně před volbami slíbil, že s izraelskými Araby do koalice ani jiné vládní spolupráce nepůjde.
Porušení slova
Tenhle slib ale teď Gance asi hodně mrzí, protože je jedním z důvodů, proč se povolební situace na izraelské politické scéně v posledních několika dnech opět diametrálně obrátila. Gancova arabsko-levicová dvaašedesátka se totiž po zahájení jednání s arabskými stranami rozdrolila. Tři poslanci z Gancova bloku už veřejně prohlásili, že pro menšinovou vládu s podporou arabských stran hlasovat nebudou. Jednou z nich je dcera bývalého ministra zahraničí v pravicových vládách Davida Levyho – Orly Levyová. Tu levice obviňuje z toho, že „přeběhla“ výměnou za to, že její otec bude zvolen prezidentem a ona se stane ministryní v nové pravicové vládě. Zda je to pravda, se teprve ukáže, ale právě teď se zdá, že politicky „nesmrtelný“ Netanjahu zase opozici převezl.
Čtvrté volby ve vzduchu
Na pořadu jsou teď asi jen dva scénáře: buď „modro-bílí“ skousnou dosud odmítanou velkou koalici s Netanjahuovou účastí i jeho podmínku pro tuto koalici, podle níž bude Bibi jako první premiérem a teprve po roce či dvou na jeho místo nastoupí Benny Ganc, nebo zemi čekají čtvrté předčasné volby v řadě. A pro ně má Netanjahu díky běžícím jednáním mezi levicí a arabskými stranami pěkně nabito. Trestní stíhání očividně jeho voličům nevadí a jeho oponent Ganc teď bude muset vysvětlovat, proč porušil slib nejít do vlády s arabskými stranami, které část veřejnosti v Izraeli stále považuje za extremisty neuznávající stát Izrael.
Král Bibi proto minimálně zatím nekončí.
