Karel Steigerwald: Stav nouze a zavřené hranice? No a co? Žili jsme tak čtyřicet let
Kdo na komunismus zapomněl nebo ho nezažil, může si ho nyní zkusit. Stav nouze je způsob života, ve kterém nás komunisti drželi čtyřicet let. Dnešní vláda ho vyhlásila dočasně, aby zbrzdila pandemii. Komunisti zavedli stav nouze natrvalo, aby udrželi moc. Přidali zatýkání, vraždění a celoplošné loupeže. To dnes není. Ale popořadě.
1. Zakázali shromáždění lidí nad třicet a teď už shromažďování vůbec. Nic nového, bylo to zakázáno čtyřicet let. Kdo se shromažďoval bez povolení státu, byl za to šikanován a trestán. Když si pozval na zahradu třicet lidí, už tam byla policie, kdo že to povolil. Se státními průvody to bylo naopak. Ty byly nařizovány. Účast se kontrolovala. Kdo nešel, ohrozil sebe i rodinu. Mohlo to přitížit děcku, když chtělo studovat.
2. Zákaz cestování nejprve do zemí, kde je velké rozšíření viru. A teď už nikam. Za komunismu jsme nesměli bez výjezdní doložky cestovat hlavně do zemí, kde byla svoboda. Doložka byl dokument komplikovaně získávaný na ponižující žádost. Někdo doložku dostal, někdo ne. Kdo chtěl jít přes „čáru“ bez ní, mohl být na drátech zastřelen. Častější než vražda, těch bylo pár stovek, bylo vězení. Později, kdo měl štěstí, toho vyhodili ze školy či z práce. Zákaz vycházet libovolně, který platí teď, byl socialistický ideál: do práce, do samoobsluhy a domů. Naplnit se ho nikdy nepodařilo. Lidé z vytčených tras zahýbali. Je naděje, že v karanténě poslechnou.
3. Omezení provozu restaurací začalo zavírací hodinou v osm večer. Komunisti byli o dvě hodiny benevolentnější. Ale po desáté večer byla města čtyřicet let vymetena, do tmy zněla jen hudba z několika barů, zdejším lidem pro luxus nepřístupných. Nad temnou Prahou zářil ve výšce neón Lenin žije. Virus však útočil dál, tak přišla změna. Restaurace jsou zavřeny, smějí prodávat jen z výdejního okénka. Shluk hostů nebude uvnitř, nýbrž na ulici. Virus už si to přebere. To komunisti neudělali. Kde by pak naslouchali udavači?
4. Jsou zavřené posilovny, wellnessy, kluby. Komunisti nabízeli pionýrské domy, rudé koutky a agitační střediska, kde neposilovali tělo, nýbrž rudého ducha. Zavíraly také brzy. Noc komunisti nenáviděli. Chtěli mít všechno na světle.
5. Dnes hranici chrání řídká síť. Za pokus ji překonat je i v nouzovém stavu pokuta. Čtyřicet let byla hranice zadrátovaná neprodyšně. Kdo ji zkoušel překonat bez doložky, toho postřelili, zastřelili nebo zatkli ještě dřív, než tu hranici uviděl. Přesto hodně lidí, kteří doložku nikdy nedostali, chtělo ven. Důmysl, jak dráty překonat, byl obdivuhodný. Vzduchem, vodou, tunelem. Po drátech vysokého napětí. V amatérském balónu. V opancéřovaném náklaďáku. Dráty měly bránit průniku nepřítele dovnitř. Nepřítel ale nepronikal, přijížděl v mercedesce, s výsadami valutového cizince.
6. Zavřeli školy všeho druhu. Virus nemůže přeskakovat z děcka na děcko a proniknout až do bytů. Za komunistů byly zavřené kvůli infekci zřídka, kvůli záchraně hospodářství každou chvíli. Nebyla elektřina, uhlí, hospodářství úpělo. Žactvo dopravili na chmelnice, na brambory, na řepu, na sázení stromků, tam, kde se zachraňovalo socialistické hospodářství. Šlo o vykořisťování dětí.
7. Fronty v obchodech, prázdné regály a nedostatkové zboží. Charakterizoval to vtip. Pán v mlékárně: Dobrý den, nemáte maso? Prodavačka: My nemáme mléko, maso nemají v řeznictví. Problém front a nedostatku trval čtyřicet let, měnilo se jen zboží, které nebylo. Nenáviděný kapitalismus zvládl i paniku, zboží je.
Jak vypadala Praha za totality? Podívejte se do galerie:
8. Plošný zákaz divadelních představení, galerií, biografů, koncertů. V tom byli komunisti mírnější, zakazovali jen výběrově infikovaná představení či vystoupení a zavirované knihy. Zato neúnavně po čtyřicet let, aby se lidi nenakazili. V trvalém strachu, že nějaká básnička rozbije jejich moc. Nebylo horšího viru než kultura. A měli recht.
9. Dovnitř smí jen Češi. Cizinci zas jen ven. Třešnička na dortu hlavně pro nacionalisty. Vyčistí republiku raz dva. Čechy Čechům, cizinu cizincům. To komunisti neměli.
Toto devatero postačí k vyzkoušení pravidel života v komunismu. Každý může posoudit, jestli by něco takového zas chtěl. Politických stran s podobným programem máme dost. Nejvíc nabízejí komunisti a nacionalisti. Jednotlivé body se najdou i leckde jinde. Kdo by tak chtěl žít, musí připočítat násilí, strach a nejistotu občanů. Žilo se, někdy i vesele, v prostředí poprav, kriminálů, lží a přetvářky. Stav nouze pomine s pandemií, komunismus sliboval být tu na věčné časy. A ještě nutil občany, aby mu za to byli vděčni.
Máme vládu, které by se stav nouze mohl zalíbit. Blíží se k němu už déle, takřka neviditelně. Stav nouze je trenažér komunismu, ale i možné budoucnosti. Proti pandemii snad poslouží. Prožijte ho pozorně. Má všechny komunistické páčky, klapky, zámky a závory. Vy se nebojíte, že to tak zůstane i po pandemii. No, jen aby…
A ještě extra shoda: tehdy i dnes nám v TV lže jakýsi člověk česko-slovenskou jazykovou směsí.
