Bohumil Pečinka: Pseudoprezidentský televizní projev Andreje Babiše
Špičkoví čeští politici si pletou žánry. Zatímco Miloš Zeman minulý týden neměl prezidentský projev, ale něco ve smyslu, co mě napadá, když mě na pět minut vypustí z izolace, naopak Andrej Babiš v pondělí večer přednesl prezidentský projev. Na okraji nechám jeho uvěřitelnost.
Problém je v tom, že my diváci jsme od Andreje Babiše čekali projev premiérský. Stručně řečeno, všechno, co premiér Babiš řekl, bylo správné. Problém byl v tom, co jako premiér neřekl.
To, že Andrej Babiš s týdenním zpožděním zaskočil za prezidenta republiky, je určitě záslužné a sluší se mu poděkovat. Zvlášť za to, jak ocenil různé profese, které jsou dnes v první linii boje s pandemií. Poděkujme také jeho poradci Prchalovi, že dal dohromady ty správné větičky. Lidi, jichž se to týká, to jistě potěší.
Je docela možné, že už je to začátek Babišovy prezidentské kampaně a premiérovo okolí ví něco víc o zdravotním stavu současné hlavy státu, než my ostatní. To by mnohé vysvětlovalo. Na druhou stranu to vyvolává otázku: kdo bude suplovat Babišův neexistující premiérský projev? Nechme se překvapit a naznačme, co by v takovém premiérském projevu mělo být.
Premiérem dosazený šéf ústředního krizového štábu včera prohlásil, že cesty do zahraničí mohou být zakázané i dva roky. Žádná věta nevyvolala mezi produktivními lidmi v Česku takovou paniku jako právě toto sdělení. Premiér na to ještě v neděli reagoval slovy, že „otevření hranic není naše priorita.“ Od šéfa vlády bychom čekali, že řekne, jaké jsou tedy priority jeho vlády a jak se staví k Prymulovu výroku. Nedostali jsme žádnou odpověď.
Ekonomický poradce Billa Clintona pronesl v roce 1992 v reakci na debatu, o čem je politika, slavnou větu: „Jde o ekonomiku, hlupáku!“ O to pochopitelně jde i v případě naší dnešní krize.
Drastické regulace současné vlády, které umrtvují byznys ve spojitosti s výroky o dvouletých uzavřených hranicích, nestresují potenciální chorvatské dovolenkáře, ale především trhy. Myslí se tím křehká důvěra investorů a podnikatelů v rozvojové možnosti země. Tím, že se premiér nedistancoval od Prymulova výroku, jakoby řekl: běžte o dům dál a rozhodně v Česku neinvestujte svoje peníze.
To jsou okamžiky, po kterých komínem vylétávají stovky miliard během několika minut. Babišův postoj k tomu hodně napomohl. Ani to by nemuselo vadit, kdyby Andrej Babiš řekl jako předseda vlády, jak alespoň přibližně vidí další ekonomickou aktivitu země, v jejímž čele stojí.
Kdyby mu jeho projev nepsali marketéři, ale kreativně uvažující ekonomové, muselo by to tam být na jednom z prvních míst, protože v ekonomice často funguje zákon „sebenaplňujícího proroctví.“ Jinak řečeno, úspěchy i neúspěchy můžeme mít jednoduše proto, že se pro ně rozhodneme. Proto by nebylo od věci, aby lidi, co ekonomicky táhnou tento stát, k tomu někdo vyzval. A nejlépe pak premiér.
Namísto toho jsme v pseudoprezidentském projevu slyšeli výmluvy na nedodání roušek a věčné obhajoby předchozích kroků. Na rozdíl od pravidelných tiskových konferencí Andrej Babiš aspoň neútočil na Itálii a Spojené státy, s odůvodněním, že jsou na to ještě hůř. Na odpověď ohledně ekonomické vize země v éře po karanténě si tedy budeme muset ještě počkat.
