Chytrá karanténa: Ve jménu boje s koronavirem nám nevadí vrhnout se do totalitní náruče Velkého bratra
Volit mezi soukromím a svobodou na jedné straně a zdravím na druhé je falešná volba. Máme právo na obojí a měli bychom to také chtít. Zvlášť v situaci, kdy ve jménu boje o zdraví zásadně měníme – a již je zřejmé, že ne k lepšímu – budoucí prostředí pro nás i naše děti.
Současná výjimečná situace zvýšila naši závislost na nových technologiích. Využíváme je pro práci z domova, pro zábavu, pro komunikaci s nejbližšími i světem, k nákupům… Navíc se zdá, že kdo nesdílí svá osobní data ve jménu honu na nový koronavirus, nejen že není cool, ale je téměř nepřítel.
Je to pochopitelné a přirozené, málokdo nad tím přemýšlí, koneckonců připojení k síti, ať již přes počítač, tablet či mobil, je pro nás samozřejmé již dlouho. Ve chvílích, kdy se má každý z nás ve jménu veřejného blaha i našeho vlastního zdraví co nejvíc izolovat od světa venku i od ostatních, jsou moderní technologie nenahraditelné. Díky nim se to dá všechno zvládnout. Mnozí díky nim dál pracují téměř, jako by seděli v kanceláři.
Navíc pro technologický svět je typické inovativní a pružné myšlení, aplikace, jež nabízejí pomoc s bojem s novým koronavirem – ideálně pokud se do nich zapojíme a poskytneme třeba „jen“ svá osobní data, a tedy se staneme vlastně s minimem námahy taky tak trochu hrdiny – se vynořily téměř okamžitě. Kdo nesdílí, co dělá, jak šije roušky, s kým se ne/stýká nebo kudy chodí, začíná se stávat podezřelým.
Pro naše dobro
Není proto překvapivé, že vlády rychle pochopily, jaký nástroj jim nabízejí tyto technologie, jež o nás shromažďují nepředstavitelné množství dat a na rozdíl od nás je za pomoci umělé inteligence dokážou všechny propojit a zpracovat. A zdá se být téměř neoddiskutovatelně správné, že je v této krizové a hysterické době využívají.
I to byl zřejmě jeden z důvodů, proč Babišova vláda v současném nouzovém režimu bez většího zájmu médií i veřejnosti bleskově odsouhlasila kontroverzní novelu zákona o vojenském zpravodajství (tato novela se periodicky k zákonodárcům vrací už několik let, ale je takovým ohrožením pro občanské svobody, že ji zatím vždy shodili ze stolu), jež – pokud projde sněmovnou – umožní (nejen) vojenským zpravodajcům v podstatě neomezeně monitorovat český internet a zasahovat do něj.
Je přece třeba vědět, kdo, s kým, kdy a kde… Neboť je to pro naše dobro a bezpečnost. Je to pro naše zdraví.
A v tom je právě drobný, leč ostrý háček. Tyto technologie mohou být úžasný sluha a pomocník. Ale mohou – a už také někdy jsou – být i nástrojem, jenž nám ukrojí další díl z jednoho ze základních lidských práv, a tím je svoboda.
Zdraví, nebo svoboda: falešná volba
Málokdo si dovolí v dnešní době zpochybnit nutnost zmapovat všemi možnými způsoby a technologiemi pohyb nakažených covid-19 a těch, kteří s nimi přišli do styku (byť by to minimálně za kritické dotazování rozhodně stálo, ale hlas vyděšené masy nemyslí, jedná v módu strachu – tedy kdo není s námi/vládou, je škodná). Ale opravdu si myslíte, že jakmile pandemie odezní, vzdají se vlády, korporace a technologické společnosti dobrovolně a samy od sebe těchto nástrojů, díky nimž nás mají zase víc v hrsti? Historická zkušenost ukazuje opak.
Historie nás navíc také poučila, že kdykoliv jsou lidé postaveni před volbu, zda zvolit bezpečí a zdraví, nebo svobodu, dopadnou špatně. Jde totiž o falešnou volbu, neboť sází čistě na strach a vydírá nás. Máme právo na zdraví, bezpečí i svobodu. Právě rovnováha mezi těmito třemi položkami je zásadní. Kdokoliv nám tvrdí, že je jedno nutné obětovat ve jménu druhého či třetího, sleduje cokoliv jiného než jen naše společné blaho.
