Orbánova vláda může – za určitých krajních okolností – řídit zemi prostřednictvím dekretů • Zdroj: Profimedia.cz

Nezdržujte, vládneme! Nástup (post)virového autoritářství je tady

1. dubna 2020 · 20:30

Do západního, demokratického světa přichází spolu s nákazou koronaviru také vlna posilující autoritářské tendence. Napříč Evropou se objevily jako houby po dešti různé výjimečné stavy, které vlády vyhlásily v reakci na šíření pandemie.

Ty jim dávají možnost brát lidem dočasně jejich garantovaná práva a nařizovat věci, jež občané v demokratickém právním státě normálně dělat nemusí. V době televize a internetu navíc téměř nepřetržitě sledujeme představitele vlád, jak rozhodují o detailech životů občanů. Budí zdání, že všechna tahle rozhodnutí běží jako na drátkách, protože jsou činěna ve zrychleném módu, bez zdlouhavých parlamentních procedur.

Nediskutujte, hlasujte

Parlamenty se proměnily jen v potvrzovací shromáždění, která jsou schopná během jediného dne odmávnout vládám balíky zákonů, jež přinášejí už dopředu vyhlášené zásadní změny v ekonomické či sociální oblasti. Opozičním stranám nezbývá než téměř se vším souhlasit, protože vlády se v zasažených zemích těší stoupající podpoře a obyvatelstvo v drtivé většině schvaluje všechna mimořádná opatření. Kdo by chtěl o něčem moc diskutovat, nebo dokonce neschválit, bude vládou okřiknut, ať nezdržuje, protože virus na žádné parlamentní debaty čekat nebude.

Politická situace v evropských demokraciích teď zkrátka v mnoha ohledech připomíná časy z počátku velkých válečných konfliktů, a to nejde jen o válečnickou rétoriku, ale o celou atmosféru ve společnosti a v politice. Pocit vnějšího ohrožení vyvolává i teď pocit, že se musí postupovat jinak než za normálních, demokratických časů: rychleji, jednotněji, rozhodněji a bez zbytečných diskusí.

Zmenšené parlamenty

Nejhůře jsou zasaženy už zmiňované parlamenty. V nich je situace ještě horší než za válečných konfliktů. Nebezpečí epidemie v nich vyvolává tlak, aby se buď dočasně rozešly, nebo vše schvalovaly téměř bez diskuse, a ještě často v pozměněných formátech. Švédský parlament se například dohodl na přechodu do formátu o 55 poslancích, i když má 349 členů. Neznamená to, že by ostatní přišli o mandáty. Ale Riksdag jedná na plenárních schůzích ve zmenšeném formátu, kdy na „minischůze“ každá strana vyšle snížený počet poslanců odpovídající jejich poměru na celém parlamentu. To aby se snížila pravděpodobnost nákazy.