Strašlivé srovnání pro Česko: Citlivý a moudrý projev Alžběty II., naproti tomu útočný a mstivý Zeman
Pouhé čtyři minuty potřebovala v neděli večer britská královna Alžběta II., aby ve svém mimořádném poselství k národu shrnula to, co potřebují lidé v době koronavirového marasmu slyšet: Slova povzbuzení, slova útěchy, slova ocenění, ale i slova naděje pro budoucnost. Pro Českou republiku to bylo poučné, ale bohužel nesmírně nelichotivé srovnání s tím, co v tu samou neděli dopoledne předvedl prezident Miloš Zeman.
Alžběta II. opět ukázala, proč je pořád suverénně nejoblíbenějším členem královské rodiny a proč má v ní Velká Británie nejenom důstojnou panovnici, ale i významného státníka. A to je královně úctyhodných 93 let a už 68 let je na trůnu.
Hned v úvodu svého zvláštního televizního poselství (podobný postup zvolila pouze počtvrté za dobu svého panování, předtím v letech 1991, 1997 a 2002) ocenila především britský zdravotnický personál a další lidi, kteří jsou v první linii boje s koronavirem. Poděkovala všem obyvatelům, že zůstávají doma v době mimořádných opatření a těm, kteří projevili s ostatními soucit a nabídli nezištnou pomoc.
Nehovořila o britské vládě, nehodnotila její kroky, i když zjevně byly některé opožděné a chybné. Ani slovem nikomu nic nevyčetla. Naopak národ povzbuzovala, vybízela k trpělivosti a odvaze. Vyzdvihla také několik dobrých vlastností Britů, které se osvědčily v těžkých chvílích v minulosti. A samozřejmě dodala, že i tentokráte vyjde z toho země vítězně.
Střih. Přenesme se do Prahy a podívejme se, co nám v zatím dvou svých koronavirových vystoupeních předvedl prezident Miloš Zeman. Bohužel, to srovnání dopadá pro Česko strašlivě.
Zeman: Prezident-bořitel
To, co prezident Zeman v době epidemie předvádí, patří k tomu vůbec nejslabšímu v celé jeho 30 let trvající politické kariéře. Je to smutný závěr kariéry člověka, který kdysi patřil společně s Václavem Havlem a Václavem Klausem k velikánům českého polistopadového života. Patřil. Už nepatří. Místo prezidenta-sjednotitele máme před sebou umazaný obraz prezidenta-bořitele.
Miloš Zeman ani v jednom ze svých vystoupení v době koronavirové krize nepřišel s dostatečně silným poselstvím k národu. Není schopen více povzbudit ty, kteří bojují v první linii se zákeřnou nemocí. Není ochoten více se věnovat nejohroženější skupině obyvatel, seniorům. Namísto toho slyšíme a vidíme opakované a trapné útoky na jiné politiky, novináře a další skupiny obyvatel. A k tomu staré a pořád opakované fráze. Kde se bere u Zemana ta zloba a zášť? Proč s ní nepřestane ani teď, kdy mnoho lidi potřebuje vlídné slovo? Nikdo v současnosti nechce vyvolávání vášní. V těchto týdnech by neměla dál běžet politická kampaň.
Bohužel epidemie ještě více ukázala to, co dávno víme. Miloš Zeman není prezidentem všech občanů. Je to kůl v plotě, který obklopují jen jeho věrní. Přitom stačí poměrně málo, aby to vypadalo jinak. Královně Alžbětě II. na to stačily pouhé čtyři minuty nedělního televizního vystoupení. A hned bylo jasné, na koho kde mohou být hrdí a kde opět zvítězila nepochopitelná trapnost, zpupnost a zloba.
