Prymulova pirueta a pád: Je to diletant ne pro to, co říká. Ale kdy, komu a jak
Když hlavní tvář boje proti koronaviru Roman Prymula změní o 180 stupňů názor a zatímco dříve chtěl šíření nákazy maximálně bránit, teď navrhuje raději většinu společnosti virem promořit, je to zásadní otočka a zaslouží pozornost. Stále to ovšem samo o sobě nesnižuje jeho profesionalitu, erudici a kompetenci provést národ krizovou situací. Pokud ovšem o této piruetě začne mluvit do médií dříve, než ji probere s Ústředním krizovým štábem a vládou, je to čisté diletantství. Mezi lidi tím rozsévá nejistotu, pochyby a v konečném důsledku strach, že ve vedení státu si každý hraje na svém písečku a my ostatní jsme jejich pokusná morčata.
Epidemiolog, náměstek ministra zdravotnictví a donedávna šéf krizového štábu Roman Prymula je podle průzkumu společnosti Kantar pro veřejnost s přehledem nejdůvěryhodnější osobou při řešení epidemie koronaviru. Věří mu 37 % lidí, což je skoro o 10 % více než ministru vnitra Janu Hamáčkovi, který Prymulu vystřídal v čele krizového štábu. Jindy neotřesitelný premiér Andrej Babiš má důvěru jen 19 % respondentů a ministr zdravotnictví Adam Vojtěch dokonce žalostných 10 %.
Předchozí odstavec má zásadní význam pro pochopení, v jaké roli se Prymula ocitl. Pro národ je skoro hrdina, prezident veřejně oznamuje, že mu dá Řád Bílého lva, co řekne, je bezmála svaté. Je úplně jedno, jestli z toho má radost, nebo ho to třeba naopak otravuje. Prostě to tak je.
Protože je Prymula mimořádně inteligentní člověk, nechce se věřit, že by si to neuvědomoval. Bohužel se chová naprosto neadekvátně. Pokud v médiích střílí své názory na řešení epidemie od boku jiné medicínské celebrity, kterým si veřejnost jindy ochotně lehá k nohám (Pirk, Hnízdil, Kolář a další), je to jejich věc – riskují jen vlastní kredit, případně ztrátu popularity. Prymula je ale teď pro lidi ztělesněním vládního postupu proti nebezpečné infekční nemoci. Jím prezentovaná prohlášení většina lidí nebere jako názor jednoho odborníka. Prymula řekl: „Zavřít školy a obchody.“ Jsou zavřené. Řekl: „Nosit roušky.“ Nosíme je.
Teď tentýž Prymula říká: „Potřebovali bychom populaci trochu promořit, já jsem na to změnil trochu názor.” No, proč ne. Situace se vyvíjí, zpočátku byly k dispozici jen údaje z Číny, ty byly zřejmě vylhané… To, co teď říká Prymula, říkali už dřív i někteří jiní lékaři. Určitě stojí za to začít o tom vést odbornou diskusi, výsledky předložit politikům a ti pak mají na základě všech pro a proti rozhodnout, jak bude koronavirová válka pokračovat.
Jenže Prymula postupuje jinak. Změní názor a jako fakt to oznámí v médiích. Když se pak novináři ptají šéfa krizového štábu a ministra vnitra Hamáčka, jestli to tedy znamená změnu státní strategie, ten může jen krčit rameny: „Mám informace jen z médií. Pokud profesor Prymula změnil názor, byl bych rád, aby diskuse o tom proběhla nejprve na úrovni odborníků, pak v Ústředním krizovém štábu a na vládě, a teprve pak v médiích.“
To není Prymulův styl. „Když si něco myslí, řekne to,“ uvedl o něm jeden z jeho někdejších spolupracovníků. Jindy snad sympatická přímočarost je však v krizi současného rozsahu naprostým selháním. Základní pravidla krizové komunikace říkají, že veřejnost musí dostávat jasné a srozumitelné informace jak o situaci, tak o krocích, které odpovědní lidé dělají pro její řešení. Jakákoliv protichůdná sdělení z kompetentních míst zvyšují u lidí nejistotu, obavy, snižují důvěru k vedení a mimo jiné také ochotu respektovat přijatá opatřením.
Promítnuto do naší současné reality: Šéf krizového štábu Hamáček chce držet většinu omezení. Premiér Babiš ale už několik dní mluví o tom, že by se mohly začít otvírat některé obchody a povolovat utažené šrouby. Uctívaný vládní expert Prymula se do toho nechá slyšet, že přísné restrikce a zákazy možná nebyly to pravé ořechové a stálo by za to vydat se jinou cestou. Výsledek? Lidé si z jejich plácání vyberou to, co jim nejlépe vyhovuje. Chcete jet na Velikonoce za příbuznými? Když teď už i Prymula říká, že by se měly cíleně chránit jen rizikové skupiny, tak proč ne. Chcete si dát s kamarády pivo u stánku? Kdyby to byl problém, tak by přece Babiš určitě nenavrhoval otvírat obchody…
Závěr je smutný, leč očekávatelný. Po krátké době, kdy to vypadalo, že krizi kolem epidemie řeší vláda společně (i když zdaleka ne vždy dobře) jako tým krizových manažerů, máme tu zpátky výchozí stav – v čele státu stojí parta rozhádaných politiků, kterým jde jen o vlastní body. Každý si do médií říká, co ho zrovna napadne, jen když díky tomu získá pozornost a třeba si zvýší popularitu. Je to smutné, ale je to tak – vládnou nám stejná nemehla, jaká nám vládla před koronavirem. Bylo naivní myslet si byť jen chvíli opak. Teď se mezi ně zařadil bohužel i profesor Prymula.
