Bohumil Pečinka: Hra na totáč. Dvojice Babiš–Schillerová připomíná mírou chaosu inspektora Clouseaua
Co říkali včera, už dnes neplatí. Řeč je o momentálních špičkách státu (Babiš, Prymula, Hamáček, Vojtěch, Schillerová, Havlíček). Ještě včera patřili k tvrdé linii, která zalila Česko do betonu regulací, zákazů podnikání a cestování. Dnes cítí, že vypnutá ekonomika je větší problém, než si mysleli, a jeden po druhém se stylizují do role zastánců otevírání Česka. Cimrmanovsky při tom hledají viníka, který způsobil, že „náčelník vydával tak zvrácené rozkazy“.
V těchto kruzích se od počátku krize stalo zvykem peskovat Itálii, Evropskou unii nebo Spojené státy za nedostatek předvídavosti. Je to možné. Správnější by však bylo zamést si před vlastním prahem.
Dovezu respirátory
Už 22. ledna 2020 informovala Evropská komise členské státy, že infekce zasáhne většinu členských států a bude mít globální rozšíření.
Sedmého února 2020 obeslala Evropská komise členské státy a vyzvala je k pořízení roušek a zdravotnických zásob. Jak na tuto informaci reagovala vláda? Těžko říct, protože v té době si Andrej Babiš dával na Facebook svoje fotky z francouzských Alp.
Ještě 27. února ministr zdravotnictví Adam Vojtěch v České televizi tvrdil, že žádná epidemie u nás nehrozí. O dva dny později pak vystoupil s tím, že ochranných pomůcek je dostatek a jdou do nemocnic a k praktickým lékařům. Tyto informace pak opakuje v dalších deseti dnech.
Dokonce i po vyhlášení nouzového stavu 12. března. V té době ho podpořil Andrej Babiš slavnou větou, že kdo „respirátory nemá, sám mu je doveze“.
PR bojovka
Začátkem března se premiér Babiš stále tvářil, že koronavirus je něco marginálního, co může využít jako PR bojovku. Z té doby pochází fotografie, jak prochází na nemocničním dvoře v bílém plášti se stetoskopem za krkem. Jedna tiskovka střídá druhou a on je jejím hlavním řečníkem.
Jestli něčím celou krizi protáhl, pak to byla neochota jednat podle krizového zákona, který přesně říká, co mají představitelé státu v podobných případech dělat.
V první řadě ustavit ústřední krizový štáb jako střechový orgán všech městských a krajských krizových štábů. V jeho čele má ze zákona být ministr vnitra, tedy Jan Hamáček. Smysl je následující: ministr vnitra, který má pod kontrolou desítky tisíc policistů a příslušníků dalších ozbrojených složek, má páky rychle zasahovat. Premiér musí mít naopak volné ruce pro strategické řízení vlády a státu, aby ho nezahlcovala běžná operativa.
Jako v Agrofertu
Zřídit ústřední krizový štáb by však znamenalo přepustit hlavní roli ve zpravodajství ČT24 Janu Hamáčkovi. Nově nabyté moci nad Českou televizí, kdy si mohl říct, co chtěl a jak dlouho chtěl, se však Babiš vzdát nechtěl. Přes odpor ČSSD si na vládě odhlasoval, že bude celou situaci koordinovat on.
A začalo se dít to, co znala většina jeho manažerů z Agrofertu. Babiš byl sice neustále v akci, spal tři hodiny denně, ale současně vstupoval do každé jednotlivosti, všechno chtěl schvalovat, psal výhrůžné SMS různým úředníkům a řval na své podřízené. Nastal chaos.
Když se něco podobného stalo v Agrofertu, Babiš se po určité době stáhl a celou situaci vyřešili manažeři typu Faltýnka a Ferance. Krizové řízení státu je však o něco složitější.
Upnutí na Prymulu
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
