Islámský stát a olomoucký arcibiskup Graubner tvrdí, že koronavirus je trest boží. A co Země? Je placatá?
Epidemie koronaviru zplodila po celém světě mnoho nejrůznějších konspiračních teorií a vedla k tisícům nesmyslných výroků. Že k nim budeme moci přidat i tvrzení jednoho z nejvýznamnějších představitelů naší katolické církve, olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera, je smutným vysvědčením pro celou tuto církev. Navíc se tak děje v době, kdy kardinál Dominik Duka místo péče o své ovečky stále více koketuje s Pražským hradem.
Že se fantasmagorické věty o koronaviru objevily v newsletteru El-Naba, který vydávají zbytky pofiderního fanatického Islámského státu, moc nepřekvapilo. Islamisté například tvrdí, že Covid-19 je božím trestem pro „nevěřící“ a že „nemoci nezasahují samy od sebe, nýbrž na pokyn boha“. Pokud si to myslí náboženští radikálové, můžeme nad tím kroutit hlavou, ale vlastně to od nich očekáváme, protože se jedná o promyšlenou propagandu.
K podobné argumentaci se ale uchyluje i část polských konzervativních katolických duchovních. Protagonistou teorie, „že koronavirus je boží trest za hříchy jako homosexualita, interrupce nebo společný život žen a mužů bez manželského svazku“, je u našich severních sousedů Leonard Wilczyński, kněz z Wrocławi. Ten v místním kostele svatého Michaela Archanděla při kázání uvedl, že „žádné roušky, respirátory či dezinfekce nepomohou v boji s koronavirem“.
Bohužel k podobným nesmyslům se přidal také olomoucký arcibiskup Jan Graubner, který je i místopředsedou České biskupské konference. Graubner 11. dubna ve svém velikonočním pozdravu Udělejme si čas na Boha napsal: „Vezměme tuto situaci tak, že nás rozšířenou nemocí zastavil sám Bůh, a ptejme se, co nám tím chce říci. Zastavil naši činnost a vnutil nám pracovní klid k soukromým duchovním cvičením a samotu, abychom si udělali čas na Boha a vychutnali si jeho přítomnost.“ Bůh nás „zastavil“ koronavirem a „vnutil“ nám pracovní klid? Otče, to je stejně velký nesmysl, jako že Země je placatá.
Graubner své blouznění o koronaviru už předtím představil 15. března ve své modlitbě v olomoucké katedrále svatého Václava. Tam řekl: „Přijmi, Pane, naši kajícnost a pokorné vyznání. Očisti nás, když s lítostí uznáváme svou vinu. Dopřej nám znovu povstat a vrátit se k tobě, který jsi Cesta, Pravda, Jistota a Moudrost. Spoléháme na tvou lásku a tvé milosrdenství. Stáhni trestající ruku a zastav lavinu nemoci.“ Takže koronavir jako boží trest a trestající ruka páně?
Jak velký to rozdíl o velikonočního poselství Urbi et Orbi papeže Františka, které zaznělo 12. dubna v bazilice svatého Petra ve Vatikánu. Papež sice také většinu poselství věnoval boji s koronavirem, ale slova o božím trestu se v jeho promluvě vůbec neobjevují.
Aby toho nebylo málo, Arcibiskupství olomoucké nechalo nedávno v katedrále svatého Václava vystavit ostatky svaté Pavlíny, patronky města Olomouce a ochránkyně před morovou nákazou. „Už v minulosti se ukázalo, že přímluva svaté Pavlíny pomohla nejen Olomoučanům před zhoubnou nemocí. Chceme se k ní obracet i nyní a prosit, aby Bůh na její přímluvu dal zdraví nemocným, aby zastavil šíření epidemie koronaviru, dal svou pomoc a útěchu všem, na které tato situace a související bezpečnostní opatření těžce doléhají, a také aby posiloval všechny, kdo v této krizi pečují o nemocné i potřebné,“ vysvětloval olomoucký pomocný biskup Josef Nuzík.
Nic proti náboženskému cítění a víře, mnohdy pomáhají v dobách nouze a problémů, ale žádné podobné přímluvy u svatých nám s koronavirem nepomohou. Je to jen udržování lidí v myšlenkové temnotě. Moderní církev by měla volit právě v době krize volit zcela jiné vyjadřovací prostředky.
To vše se děje v době, kdy se primas české katolické církve, kardinál Dominik Duka, stále více ztotožňuje s názory prezidenta Miloše Zemana (ten několikrát v minulosti přitom opakoval, že v boha nevěří) a jeho mluvčího Jiřího Ovčáčka, který v sobě objevil silnou víru. Ovčáček dokonce na Velký pátek četl z Písma v pražské katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Tento obřad celebroval Duka a koncelebroval biskup Václav Malý. Ten samý Malý, který byl jedním z významných představitelů listopadové revoluce v roce 1989.
Můj ty Bože!
