Kauza prase: Papalášské manýry nepřinesl na Hrad Zeman. I Havel si užíval, že může všechno
To, co v poslední době předvádí současný prezident a jeho okolí, je daleko za hranou toho, jak by se lidé na podobných postech měli chovat. Stejně tak je ale za hranou pokrytectví mnoha prezidentových kritiků, kteří se tváří, jako kdyby Miloš Zeman byl prvním polistopadovým prezidentem s papalášskými sklony. Není to pravda.
Četnost a intenzita úletů Miloše Zemana a ještě častěji jeho blízkých spolupracovníků je v třicetileté tradici moderního českého prezidentství skutečně nebývalá. Pravdou ovšem také je, že k současné hlavě státu jsou její kritici neskonale přísnější a nesmiřitelnější, než například k éře prezidentování Václava Havla. To, co se u Havla hodnotilo jako více méně roztomilá drobná rozmařilost, je Zemanovi předhazováno jako nepřijatelná zpupnost, zneužívání postavení a opilost mocí.
Aktuálně se to projevilo, když prezidentův kancléř Mynář nechal v minulých dnech zabít vlastní prase, které prý přestalo žrát a hrozilo, že uhyne. Zabijačka, která měla včetně zabitého prasete sedm účastníků, se stala div ne nejsledovanějším vnitropolitickým tématem. To, že kancléř porušil protiepidemická opatření a sešel se s pěti dalšími lidmi, a že se ho prezident zastal, se stalo podle Zemanových kritiků dalším vrcholem hradního papalášství.
Ostřílený politický matador Miroslav Kalousek se do prezidenta obul: „Zkusme si představit, že v přímém rozporu s vládními nařízeními uspořádal hradní kancléř Schwarzenberg ve své hospodě pro kamarády zabijačku a prezident Havel to hájil slovy ,To prase bylo hladové‘. Až si to představíme, uvědomíme si, kam jsme se dostali.“
Kalousek Zemana dlouhodobě nesnáší, což mu možná zatemnilo paměť. Jinak by si třeba vzpomněl na některé papalášské excesy právě zmiňovaného Václava Havla a jeho okolí. Zalovme ve vzpomínkách.
V roce 1999 se Havel proháněl rychlostí 160 km/h po silnicích kolem Lán v nové fabii, kterou mu přivezl ukázat ředitel Škodovky Vratislav Kulhánek. Ten seděl v autě s ním a novinářům vše popsal. Prezidentův mluvčí Špaček následně odbyl názor, že by prezident měl působit i za volantem jako vzor pro ostatní. "V ústavě jsou přesně popsány jeho práva a povinnosti, a nic se v ní nestanoví o pravidlech silničního provozu. Máte snad nějaký policejní záznam z radaru? Pokud nebylo objektivně zjištěno, že se pan prezident dopustil přestupku, považuji tuto debatu za bezpředmětnou," prohlásil. Takže tu máme prezidenta, který podle věrohodného svědka nerespektuje platné předpisy, lidem předvádí krajně rizikové chování a mluvčí vše arogantně bagatelizuje. Zemanovo a Ovčáčkovo alter ego jako vyšité.
Není to ovšem tak, že by Havel zpanštěl až po devíti letech ve funkci. Krátce po začátku svého vůbec prvního volebního období se například vydal v doprovodu ochranky, lidí z hradního aparátu a novinářů na prohlídku Jeleního příkopu na Hradě. Ten byl do té doby uzavřen - byly v něm kryty, kam se měla hlava státu přesunout v případě ohrožení státu. Utajené zařízení spadalo pod správu ministerstva vnitra. Havel se chtěl před novináři předvést: „Ministerstvo vnitra na území Hradu rozhodovalo o tom, kam kdo smí a nesmí? To už nebude rozhodovat. Takže ode dneška Jelení příkop zpřístupníme,“ prohlásil a kryty takto po svém odtajnil. Proč? Protože se mu zachtělo a protože byl v pozici člověka, kterému si nikdo netroufl odporovat.
Pokračovat bychom mohli dál a dál. Zemanovi nemohou kritici přijít na jméno kvůli tomu, že pustil z kriminálu odsouzeného vraha Jiřího Kajínka. Havel pro změnu zastavil vyšetřování své kamarádky Marty Chadimové, které hrozilo dlouhé vězení za pokus získat podvodem v restituci lukrativní pozemky na Hradčanech. Stejně tak Havel udělil milost synovi své další známé Věry Čáslavské, kterého soud nepravomocně poslal na čtyři roky do vězení za zabití vlastního otce Josefa Odložila. O tom, že rozdával státní vyznamenání svým oblíbencům, nemá ani smysl mluvit – dělali to zatím všichni tři polistopadoví prezidenti. Obchodování s komunistickým estébákem Václavem Junkem, jemuž Havel prodal za 200 milionů polovinu Lucerny, také jistě není nic, co by si prezident přál mít vytesáno na pomníku.
Nechci snášet na hromadu všechny přešlapy a úlety, jichž se Havel ve funkci hlavy státu dopustil. I když nejsem jeho fanda, jsem hluboce přesvědčený, že jeho pozitivní přínos pro Českou republiku je mnohonásobně převážil. Nechci ani tvrdit, že Havel byl stejně opilý vlastní mocí a pocitem nedotknutelnosti, jako je posledních pár let Miloš Zeman. Myslím si jen, že bychom při kritice jednoho politika, kterého třeba i nesnášíme, neměli být úplně zaslepení a tvářit se, že jde o arcilotra, jakého svět neviděl, zatímco své oblíbence budeme vydávat bezmála za svaté. Už proto, že takový přístup pak činí i skutečně oprávněnou kritiku nevěrohodnou.
