Bohumil Pečinka: Diktatura epidemiologů aneb Kdo miluje nouzový stav
Z projevů politiků a mediálních výstupů vyplývá, že kdo zrovna neumírá na koronavirus, jako by neexistoval. Zcela na okraji zájmů jsou produktivní vrstvy, které táhnou společnost, vytvářejí hodnoty (a platí daně), čímž drží stát nad vodou.
Produktivní část společnosti se dnes rozpadá zhruba na třetiny: přepracované, zakázané a dovolenkáře.
Český sen
První skupinu nazvěme přepracovanými. Jsou v pracovním nasazení na 150 procent, udržují důležitou infrastrukturu státu a na jejich práci stojí firmy a instituce. Nebýt jejich nasazení, společnost by se už úplně zastavila.
Další třetinu tvoří „zakázaní“, tedy lidé se zákazem činnosti. V mezích zákona a někdy i za ním hledají nové možnosti, jak zachránit svou práci nebo byznys v podmínkách epidemiologické nesvobody.
Poslední část produktivních vrstev představují dovolenkáři. V těchto týdnech prožívají autentický český sen – na chatách a chalupách si otevřeně nebo pod krycí legendou home office užívají placené dovolené.
Jestli má stát a společnost vůbec fungovat, musí co nejdřív dojít ke spojení těchto tří částí a nastolení nové rovnováhy mezi zaměstnanci, zaměstnavateli a pracovním výkonem.
Jinak řečeno: přepracovaní, zakázaní a dovolenkáři se musí spojit do jednoho proudu, jenž svým nasazením oživí přiškrcenou společnost. Už jenom proto, aby ochránili rizikové skupiny obyvatel, kteří jsou vesměs závislí na jejich práci.
Potěmkinova vesnice
Česko ročník 2020, to je jedna velká Potěmkinova vesnice – nabarvené kulisy, za nimiž tepe minimální život. Navzdory tomu, že důchody chodí, veřejná a rozpočtová sféra dostávají plný plat a tropické ovoce v supermarketech je nasvícené, jako vždycky bylo. To, co vidíme, je však jenom autíčko na setrvačník, které se krok za krokem zastavuje.
Příznakem může být platební morálka mezi podniky, zmrazené investice, seškrtané výdaje na inzerci a marketing a nulový obrat v zavřených obchodech. Pochopitelně vyjma supermarkety, které svými zisky zažívají druhé Vánoce.
Hledá se někdo, kdo vyjádří zájmy produktivní části společnosti a dá jí nový impuls. Už jenom proto, aby za pár měsíců nebyly na příděl i další věci, jako jsou dnes roušky a dezinfekce.
Diktatura epidemiologů
V tuhle chvíli v Česku probíhá výběrové řízení na vůdce, jenž současné politické garnituře řekne: „Dámy a pánové, nejste schopni ochránit ani svoje voliče z řad důchodců a lidí zdravotně postižených. Současně uvalujete drastická opatření na zbytek společnosti, které držíte hlavu pod vodou, a čekáte, že z téhle činnosti vám ještě bude platit daně. Probuďte se, nebo tuhle zemi fakt zničíte.“
Dva důchodci v čele státu, prezident Zeman i premiér Babiš, vidí mnohovrstevnatou společnost optikou svých vrstevníků a voličů.
Okolí některých ministrů, včetně šéfa ústředního krizového štábu Hamáčka, zase připomíná středověký dvůr Rudolfa II., kde se to hemžilo alchymisty a šarlatány. Roli alchymistů dnes u ministrů plní různí epidemiologové. Část je nadšená, že se o jejich profesi konečně někdo dozvěděl, a současně si uspokojují své intelektuální ambice být rádci u dvora.
Ještě minulý týden v Událostech ČT premiér řekl, že on dělá to, co mu říkají epidemiologové. Podobně ministr vnitra. Ať tedy každý z nich zveřejní, kdo mu radí a co. Nebo se nacházíme ve skryté diktatuře některých epidemiologů, kteří bez politické odpovědnosti umrtvují společnost, aby si na tom udělali habilitaci?
Éru Rudolfa II. připomínají i další věci. Prezident republiky má obsesívní strach z koronaviru, takže je absolutně izolovaný v Lánech. To je ovšem splněný sen dvojice Mynář–Nejedlý, která ho jako medvěda čas od času vysune do médií, kde řekne prohlášení mimo čas a prostor. Hlavně že mohou spoluorganizovat transakce s Čínou bez výběrových řízení. Takhle asi vypadá politická nirvána.
Premiér Babiš se v posledních třech týdnech zase izoluje v Hrzánském paláci nebo ve vile své firmy. Usychající ekonomiku vidí očima sanace svých firem a v dnešním, nouzovém stavu konečně našel ideální politické uspořádání bez opozice a volným rozdělováním miliard korun na všechny strany.
Svou poslední politickou příležitost vycítil také předseda krizového štábu Hamáček a užívá si role tvrdého regulátora.
Nemylme se. Ne všichni chtějí osvobodit přiškrcenou společnost. Nouzový stav řadě lidí zachraňuje politické kariéry, dělá z nich celebrity nebo je nechává rychle zbohatnout. Navíc za nic nenesou odpovědnost a tváří se jako spasitelé národa.
Ne, tihle lidé společnost jen tak neosvobodí, protože se do nouzového stavu zamilovali.
