Jak se daří Evropské unii v době epidemie aneb EU živá, nebo mrtvá?
Český prezident Zeman a premiér Babiš se během současné virové krize pustili do kritiky Evropské unie. Andrej Babiš prohlásil, že to Brusel prostě nezvládl, a Miloš Zeman si přisadil slovy o tom, že „Evropská unie selhala a epidemie ukázala její neschopnost koordinované akce“. Mají pravdu?
Oba se tak volně připojili k euroskeptickým hlasům, které teď zdůrazňují, že EU promeškala svoji šanci, a vlastně ji tedy už nepotřebujeme. Tento pocit se v některých členských státech v reakci na krizi opravdu výrazně rozšířil. Jako učebnicový příklad může sloužit Itálie, kde aktuální průzkumy dokonce ukazují, že jsou tábory zastánců setrvání v EU, a naopak odchodu z Unie v zemi na Apeninském poloostrově v současnosti téměř přesně vyrovnané.
Bližší košile…
Naopak v členských zemích, jako je Česká republika, se současná argumentace o tom, že Evropská unie v krizi vlastně zmizela, opírá spíše o fakt, že krizové řízení během epidemie bylo plně v rukou členských států. Ty si boj s virem řídily každý úplně samostatně, a dokonce omezily fungování některých zavedených unijních pravidel, čehož symbolem se stala nejen obnova hraničních kontrol, ale následně i téměř úplné uzavření hranic mezi členy sedmadvacítky.
Realisté ale vlastně nemohli čekat nic jiného. Během krizového řízení se totiž jen ukázalo, že klíčovou roli v evropské politice stále hrají členské státy. Když nastane krize, k níž se většina vlád členů EU navíc nyní postavila jako k válečnému konfliktu svého druhu, má stále klíčové slovo každý členský stát. Bezpochyby by to platilo pro klasický vojenský konflikt, ale díky tomu, že v Unii není sjednocena ani zdravotní politika, logicky to tak funguje i během reakce na pandemii. Zkrátka dojde na princip „bližší košile než kabát“ podpořený teď tím, že se epidemie navíc projevila v jednotlivých státech v rozdílné míře a částečně i v rozdílném čase.
Často ovšem slýcháme, že do Bruselu bylo přeneseno už tolik pravomocí, že by měla právě sedmadvacítka hrát v podobných krizích klíčovou roli. Možná to platilo v době poslední ekonomické krize, kdy jedním z klíčů k řešení byla otázka stavu společné evropské měny, ale náhlá zdravotně bezpečnostní krize má jinou logiku fungování. A nejde zdaleka jen o už dříve citovaný fakt, že oblast zdravotnictví nemají na starost v Bruselu, ale tenhle sektor zůstává plně pod pravomocí vlád členských států.
EU bez vlády
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
