Anarchista a buřič Václav Klaus: Bude štáb revoluce v zámečku na Hanspaulce?
Bývalý prezident České republiky poskytl serveru Novinky.cz výbušný rozhovor. V květnu prý přijde čas na „vzpouru davů“, která musí být „organizována alternativními iniciativami zdola“. Promoření populace koronavirem se tedy u konzervativce Klause projevuje tak, že začal mluvil jako pankáč z Kliniky. Je ale generálem bez vojska.
Ještě před několika měsíci hodnotil Václav Klaus starší masové demonstrace Milionu chvilek jako ohrožení demokracie a zhoubný jev, devastující národní stát. Teď sám vyzývá k manifestačním vystoupením proti vládě kvůli trvajícím opatřením v souvislosti s pandemií. Rovněž pozoruhodné je, že Klaus „nevidí na současné politické české scéně žádný subjekt, který by se vzpouře postavil do čela.“ O tom, jaké reálné šance ovlivnit dění v zemi dává Klaus straně svého syna, v níž působí jako gestor zahraniční politiky, je tím řečeno vše.
On sám by ovšem vedení vzbouřených šiků nutně neodmítal, kdyby na to přišlo, říká exprezident. Možná se tedy dočkáme „Klausovy Letné“, kde za zvuků protistátního jazzu bude profesor Klaus oděn v úzkých hipsterských kaťatech třímat v jedné ruce prapor revoluce, v té druhé čokoládový krém, symbol autentické pravice. Jelikož Klaus v rozhovoru zmínil i možnost vyhlášení stanného práva a střelby do davů, mohl by v čele revolty dokonce dojít mučednické smrti a konečně tak překonat odkaz nenáviděného Václava Havla. Jenže realita je poněkud méně romantická.
Na demonstraci „nikým nevolené skupinky“ (jak by Klaus podobnou akci označil ještě před půl rokem) za návrat k normálním poměrům by patrně nepřišlo tři sta tisíc, a dost možná ani tři sta protestujících. Nejen proto, že vždy k poučovaní a nafoukané ješitnosti připravený Václav Klaus starší není zrovna přeborníkem celonárodní popularity. Čechům totiž zjevně vadí zavřená kadeřnictví víc, než zavřené hranice.
Díky přechodu řady zaměstnanců na home office a balíčkům vládních kompenzací se národ v karanténě uvelebil vcelku spokojeně, zabarikádoval se na chalupách a opětovný rozjezd běžného provozu ještě nějaký ten týden či měsíc oželí. Pokud korona něco důležitého prozradila o Češích, je to naprostá nepravdivost mýtu o národě Švejků, kteří vrchnost vždy nějak šklebivě přečůrají. Domorodé obyvatelstvo je disciplinované, miluje autority a dělá, co se mu řekne. Vlastně jsme taková odrůda Němců, jen chudší.
Obraz Václava Klause - revolucionáře, který ze zámečku na Hanspaulce řídí „vzpouru davů“ má příliš velký komediální potenciál, než aby se na hlavu bývalého prezidenta nesnesla v následujících dnech nálož obvyklého humoru, živeného prostředím sociálních sítí. Kdo však Klause sleduje pozorněji, nemůže popřít pozoruhodnou proměnu, kterou jeho veřejné výstupy doznaly za časů pandemie.
Klaus jakoby zapomněl na vstřícné tanečky kolem autoritativních režimů a agresivní výpady proti občanské společnosti a začal mluvit téměř jako klasický liberál. Zmiňuje termíny jako „trade-off“ tedy racionální zhodnocení toho co dostáváme a co je nám naopak ubíráno bojem proti nákaze. Odvažuje se dokonce zpochybňovat hlavní dogmatickou svátost doby koronové, totiž nošení roušek. (O jeho praktickém významu se přitom stále přou i lékaři). Chystá li se Klaus na barikády, postavené třeba z vlastních knih, je konečně jeho věc. Pro vývoj ve státě je důležité, že Češi rozhodnutí politiků vesměs přijali, podřídili se jim a obecnému narativu o nemoci covid-19 coby nejhorší metle lidstva za sto let věří. Nouzový stav i přidružená opatření, jež mohou trvat mnohem déle, než si kdo myslí, národ považuje za správná a nutná. Kritici jsou označováni za hazardéry se zdravím a hyeny, kterým je zisk přednější, než lidské životy.
Vzpouru lze vyvolat, jen když je k dispozici dostatek lidí, ochotných se bouřit. Ti v České republice nyní schází. Populace, vyděšená mediální masáží se přimkla k těšítku silné vlády a ojedinělé hlasy, volající po střízlivém pohledu na věc, nechce příliš slyšet. A to je pro věci příští zlověstnější zpráva, než denní statistiky nárůstu nově nakažených.
Kdy může skončit karanténa? Byla vládní omezení přehnaná? Jak se může pandemie dál vyvíjet? Přečtete si v novém tištěném Reflexu velký rozhovor s profesorem Pavlem Kolářem a imunologem Jaroslavem Svobodu >>>
