Ještě větší Vojtěch, než jsme čekali: Měsíc dusil národ omezeními, která vydal v rozporu se zákonem
Na to, že soud zrušil jako nezákonná čtyři protiepidemická opatření, jimiž ministr zdravotnictví Adam Vojtěch před měsícem omezil volný pohyb lidí, zavřel obchody a provozovny služeb a tím prakticky paralyzoval Česko, jsou ve slušné společnosti možné jen tři reakce. Rezignace, rituální sebevražda a rezignace následovaná rituální sebevraždou.
Jestli někomu nestačily dosavadní průšvihy ministra Vojtěcha k tomu, aby ho odepsal jako naprosto neschopného zoufalce, tak teď už nemá o čem přemýšlet.
Výlet do minulosti
Když tento třiatřicetiletý právník bez životních zkušeností, manažerských schopností a špetky soudnosti tvrdil začátkem února, že víc než koronavirus ho straší chřipka a rouškám se smál, mohl to později omlouvat nedostatkem informací.
Když na začátku epidemie vytrvale lhal, že zdravotníci mají dost ochranných pomůcek, zaklekával na lékařku Soňu Pekovou, která odhalila první případy nákazy v Česku a nechal ze sebe dělat nesvéprávnou onuci od premiéra, dalo se to svést na stres a zmatky související s nastupující krizí.
Následovaly nákupy ochranných pomůcek od krajně podezřelých a prakticky neexistujících firem. To vše mnohonásobně dráž než je dokázali sehnat jiní. Do čela nákupního týmu Vojtěch postavil karierního udavače StB. Arogantní chování ke zdravotnické veřejnosti a hraběcí rady sociálním ústavům. Veřejné přeměřování pindíků s ministrem vnitra, kdo sehnal víc respirátorů. Nechutné machrování tím, jak lidé nosí roušky, které jim sám nebyl schopen zajistit. Kadeřnice stříhat nesmí, pardon, vlastně smí…
Návrat do současnosti
Dnes pražský městský soud pravomocně rozhodl, že opatření, která na celý uplynulý měsíc změnila život v Česku k nepoznání a lidem omezila jejich podnikání a připravila je o základní svobody, vydal Vojtěch neoprávněně. Soud nehodnotil to, jestli taková opatření měla být zavedena. Jen prostě řekl, že Vojtěch a potažmo celá vláda se snad museli zbláznit, pokud si mysleli, že tak zásadní rozhodnutí může vydat jako své nařízení jediný ministr a ani jednotlivá omezení pořádně nezdůvodnit.
Připomeňme si, že sám Vojtěch je právník! Ale i kdyby byl třeba původní profesí přidavač na stavbě, stejně by měl na ministerstvu rozsáhlý právní aparát a zároveň možnost požádat o spolupráci další desítky či spíše stovky vládních právních expertů. Pokud mu nikdo neuměl poradit správně, chraň nás Bůh. A pokud se ministr neporadil a skutečně se domníval, že on sám může rozhodovat o základních lidských právech a osudech deseti milionů lidí, pak děkujme témuž Bohu, že Vojtěch sedí jen na ministerstvu zdravotnictví a ne třeba obrany. S armádou na povel by teprve dokázal věci!
Zoufalec porazil zoufalce
Mimořádně potupné pak pro Vojtěcha může být i to, že se žalobou na něj uspěl u soudu právník Ondřej Dostál. Sám o sobě sice rád hovoří jako o odborníkovi na zdravotní právo, ale mnozí lidé jak z právní, tak ze zdravotní branže ho považují za něco jako právního Babicu a Láďu Hrušku v jedné osobě – na účinkování v médiích a poučování lidí, kteří toho o oboru moc nevědí, stačí, ale „uvařit“ by si od něj sami rozhodně nenechali.
Pikantní je, že Vojtěch s Dostálem dříve úzce spolupracoval. Když ještě současný ministr dělal poskoka Andreji Babišovi na ministerstvu financí, seděl s Dostálem v pětičlenné pracovní skupině, která měla hledat pověstnou černou díru na peníze ve zdravotnictví. Už tehdy se vyprávěly legendy o tom, že Dostál udělá téměř cokoliv, aby se dostal před kameru. To se teď tedy paradoxně stalo osudným i Vojtěchovi.
Co bude dál
Soud, který Vojtěchova protiepidemická opatření rozcupoval jako nezákonná, zároveň řekl, že vláda má čas do pondělí 27. dubna, aby nezbytná omezení případně vyhlásila na druhý pokus znovu. Tentokrát už snad správně a nikoliv jen jako výnos jednoho ministerského nekňuby. Zda a v jakém rozsahu to kabinet udělá, není jasné.
Jasné není ani to, co po všech těch kiksech udělá premiér Babiš s Vojtěchem (sebereflexi od samotného ministra nečekají asi ani ti největší naivkové). Jeho odvolání už dřív požadovali lékařské odbory, odbory zastupující velkou část sester a dalších zdravotníků, někteří hejtmani…
Babiš zatím Vojtěcha vždy podržel. Může sice stokrát tvrdit, že to je kvůli jeho odborným schopnostem, ale tomu teď už asi málokdo věří. Blíže pravdě bude, že Vojtěch je naprosto poslušný a premiér ho drží na krátkém vodítku – stačí mu jen nepatrně zvednout obočí, aby Vojtěch už už stál v pozoru a snažil se uhodnout, jak se šéfovi zavděčit. Babiš tak může rozhodovat o zdravotnictví bez jakékoliv oponentury a přitom se tvářit, že odpovědnost nese Vojtěch. Že je pro něj tento resort důležitý jak z hlediska vlastního podnikání, tak kvůli hlasům voličů, o tom není pochyb. Jediné, co rozhodne o ministrově dalším osudu, je obliba u veřejnosti. Bude trpělivost voličů nekonečná?
Kdy může skončit karanténa? Byla vládní omezení přehnaná? Jak se může pandemie dál vyvíjet? Přečtete si v novém tištěném Reflexu velký rozhovor s profesorem Pavlem Kolářem a imunologem Jaroslavem Svobodu >>>
