Bohumil Pečinka: Česká zarouškovaná republika aneb Chceme, abyste měli strach a panikařili
Česká společnost připomíná velké puzzle, do něhož někdo 12. března udeřil a rozbil je na milióny střípků. V posledních týdnech se obraz postupně dává dohromady a my v obrysech poznáváme, v čem je jiný.
Tahle krize vedla k tomu, že k sobě začali nacházet cestu lidé stejných názorů a hodnot, kteří by se za normálních poměrů možná nesetkali. Je to takový malý bonus v rámci celkového průšvihu, jenž bude tuto zemi ekonomicky a sociálně zpomalovat celé desetiletí.
Démon rovnosti
Českou společností se vine hranice, která by se dala označit slovy svoboda a nesvoboda. Na obou stranách této pomyslné hranice se začaly po 12. březnu seskupovat různé skupiny.
Na jedné straně větší či menší přívrženci nouzového stavu, jimž se zamlouvalo, že konečně zase máme rovnost pravidel a životních stylů (nosit roušky, sedět na zadku doma a netrajdat po Alpách). A kdo to nerespektuje, zavoláme na něj policii, která mu na místě dá desetitisícovou pokutu. A pokud se bude zpěčovat, i dvacet tisíc.
Šlo o bezpodmínečnou akceptaci nouzového stavu a radostné předání odpovědnosti a svobod na stát. Démon rovnosti zase vstoupil na scénu.
Kde máš roušku?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
