Podnikatelé tonou v bahně, záchranné COVID programy však váznou. Mají si „stěžovat a reklamovat to“
Okamžitá pomoc firmám a podnikatelům postiženým následky epidemie koronaviru, se kterou se v minulých týdnech oháněli členové vlády, byla „okamžitá“ jen na tiskových konferencích nebo výstupech v médiích. V praxi to vypadá tak, že tisíce firem, které si podaly žádost o státní podporu, dosud nedostaly ani korunu, nikdo s nimi nekomunikuje anebo jsou jejich žádosti s „univerzálním vysvětlením“ zamítnuty. Od vyhlášení nouzového stavu přitom uběhlo více než šest týdnů a řada firem už je ve stadiu klinické smrti nebo už spustila masivní propouštění. A to se děje v úspěšné zemi, jak o Česku ještě nedávno bájil premiér Andrej Babiš. Pravdou je však úplný opak a realita ukazuje, jak jsme v mnoha ohledech ještě o desítky let nazpět.
Zatímco v zemích na západ od českých hranic tamní banky doslova sypou (bez obstrukcí, hned a v násobné výši) ekonomicky postiženým žadatelům peníze na účet, tady vládne totální chaos, šlendrián a byrokracie. Média denně plní desítky příběhů tuzemských firem, kterým byly bez vysvětlení zamítnuty žádosti o pomoc nebo udělaly úplně banální chybu v žádosti. O tom, že prvotní výše záchranných programů byla zcela nedostatečná anebo do nich nebyly zahrnuty firmy z Prahy, už ani nemluvě.
Vysvětlení selhání celého systému působí velice komicky a je jen dokladem, že tuto zemi a její klíčové instituce řídí více či méně neschopní jedinci anebo to jsou jen maňásci pro tiskové konference a veřejné prezentace, ale následně si neumí ohlídat, aby to, co slíbili a vyhlásili, bylo také uvedeno v život a bylo dostupné všem.
Vicepremiér a ministr průmyslu Karel Havlíček například prohlásil, že Českomoravská záruční a rozvojová banka „je bankou, a ne automatem na peníze“ a že tato banka musela zvládnout za tři týdny to, co jí obvykle trvá rok. Myslíte, že tohle firmy zajímá? Tady přišel stát a ze dne na den jim znemožnil vyrábět a vydělávat peníze. A místo aby jim to rychle vykompenzoval, tak se na ně dívá, jak se noří do banka, a radí jim, aby vydržely, protože to banka nezvládá. Když to rozvojová banka nezvládá a nestíhá, tak má stát distribuovat pomoc přes jiné finanční instituce a klidně na to uvolnit i více úředníků.
Jako z ještě absurdnější frašky vyznívá prohlášení Jiřího Jiráska, předsedy představenstva Českomoravské záruční a rozvojové banky. Ten na Radiožurnálu prohlásil, že aby bankovní systém zvládl vše rychle zprocesovat, nasadili v bance na žádosti roboty. „Automaticky registrovali, případně vyřazovali. A pokud se ukáže, že robot to třeba nevyhodnotil optimálně, tak se na to podíváme,“ prohlásil. Výsledkem bylo, že pomoc získá jen zlomek žádostí. A Jirásek hned přispěchal s báječnou radou všem odmítnutým. Mají to reklamovat a stěžovat si. Fakt super nápad, to dotyčným opravdu pomůže. Tomu se říká roboti za všechny prachy.
Čím dál více se tak ukazuje, že systém v Česku je neskutečně zatuhlý, nefunkční a neschopný. Stále více se potvrzují chmurné prognózy nebo analýzy těch, kteří už před několika týdny varovali, že pomoc státu je nedostatečná a nastavená tak, jako by bylo jejím záměrem, aby si na ni sáhlo co nejméně lidí a aby stát co nejvíce ušetřil. Přestože už nyní dochází k rozvolňování zákazů a v řadě obchodů už je otevřeno, zotavení ekonomiky a mnoha firem potrvá dlouhé měsíce, možná i roky. Obávám se však, že u tohoto zotavení už spousta firem či podnikatelů nebude, protože v tu dobu už jejich firmy nebudou existovat. A ze zažloutlých stránek novin tu budou ještě jako cynický výsměch znít slova o tom, jak jsme dobří, jak to zvládneme a že stát se může zadlužit a na všechno má dost peněz.
