Radovan Auer: Kultura je jako kůl v plotě. Zachránit ji mohou státní poukázky
V posledních týdnech se aktivně zapojuji do snah získat podporu pro kreativní průmysly, zasažené koronakrizí. Mailů a diskuzních příspěvků, u nichž mám pocit, že jsou citací z legendárního projevu Miloše Jakeše na Červeném Hrádku, mám plnou schránku.
„Žádnej z nás nebere takový platy, prostě, jako berou oni… No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno, no ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok. A další. Ne šestset, milion, dva miliony berou, Jandové a jiní, každý rok.“ Miloš Jakeš, 1988 (projev z Červeného Hrádku)
„Parta okolo divadla nějakého Hrušínského zasedla ke stolu a začala slavit začátek karantény s vydatnou pomocí chlastu. Ti asi nouzí netrpí, jak se nám snažíte podsouvat. Pokud se podaří omezit počty lehkoživek, do kterých kromě notorických pobíračů sociálních dávek považuji většinu tzv. umělecké elity, tak to bude po porážce koronaviru další velice povzbudivá zpráva pro naši společnost.“ Pan Fiala z Jihostroje, 2020 (typický projev na síti)
Přiznám se, že již jsem tím již trochu znaven a nebudu teď vyvracet mýty o tom, že umělci žijí z našich daní (mikroskopický rozpočet ministerstva kultury by jim to neumožnil); že si vozí zadky v drahých fárech (zkuste se podívat třeba na ekonomické fungování muzikantů z oboru vážné hudby, kteří nás reprezentují po celém světě); …a teď žadoní o almužnu (potřebují jen překleknout dobu, kdy objektivně nemohou vykonávat svou běžnou činnost, poté se z nich opět stanou nezanedbatelní přispěvatelé do daňové kapitoly státního rozpočtu).
Že špatně je na tom jen kultura „nezisková“ (žádné takové dělení kultury totiž neexistuje, naopak, ve všech kulturních odvětvích jsou jednotliví aktéři silně provázaní); že by bez dotací nepřežili (kultura státem zřizovaná si na běžný provoz musí zajistit každou pátou korunu odjinud, kultura nezřizovaná naopak – ze státního má jen každou pátou korunu); že jsou to všechno příživníci a tajtrlíci, kultura už není, co bývala za pana Menšíka a tak dál.
Raději bych podpořil jeden návrh, který se objevil ve veřejné diskuzi a který mi dává smysl. Kulturní poukázky. Dejme každému občanovi do rukou poukázku 200 Kč na nákup kulturních statků. Erár to vyjde na dvě miliardy, což pomůže zalepit největší díry. Jen pro ilustraci – kina přišla zatím na tržbách o 600 milionů, knihkupci možná až o miliardu, jen k píšícím autorům letos doputuje nejméně o 50 milionů méně.
Každý ať s poukázkou naloží dle své libovůle – koupí si lístek do kina, do divadla, na festival, knížku v knihkupectví. Vox populi sám rozhodne, která kulturní instituce si zaslouží jeho podporu. Jestli je to místní knihkupectví nebo muzikál v Praze. Malý vánoční dárek za to, jak jsme se k sobě ohleduplně chovali v nouzovém režimu.
Erár to celé vyjde na dvě miliardy, což pomůže zalepit největší díry. Jen pro ilustraci – kina přišla zatím na tržbách o 600 milionů, knihkupci možná až o miliardu, jen k píšícím autorům letos doputuje nejméně o 50 milionů méně. Kulturní marketéři mohou na „lovu poukázek“ postavit své budoucí kampaně. Možná jim to pomůže najít nové odběratele jejich služeb.
Mohl bych se teď rozepsat o tom, proč si takovou „kupónovku“ kultura zaslouží. O nedokončené transformaci celého sektoru po roce 1989, nulových investicích do kulturní infrastruktury, jejíž zastaralost zásadně prodražuje provoz. O chronickém podfinancování ze strany státu, které musí dohánět obce a kraje, o neuvědomění si významu kreativních průmyslů pro celou ekonomiku. O příkladech rychlé pomoci ze zahraničí. Mnohé z toho bylo v poslední době řečeno chytřejšími a povolanějšími a kdo se o kulturu zajímá, ten to ví. A u ostatních asi zatím stačí, že se shodneme na tom, že paní Zagorová je milá holka.
Autor je ředitel Světa knihy a člen předsednictva TOP 09
