Bohumil Pečinka: Česká levice chce obnovit socialismus. Ale jaký?

České debaty o socialismu budoucnosti rozvířila kniha Jeana-Clauda Michého Tajnosti levice, kterou přeložil analytik mezinárodních vztahů a bývalý velvyslanec ve Francii Petr Drulák. Hlavní myšlenkou je, že v osmdesátých letech 20. století levice opustila vizi přeměny společnosti v socialismus, kterou charakterizovalo znárodnění a rozhodující vliv státu v ekonomice.

Podle francouzského filozofa se levice odvrátila od ekonomických témat a jejím „zdrojovým kódem“ se stal kulturní liberalismus. Stručně řečeno: dělníka jako vyvolenou společenskou třídu nahradili představitelé různých menšin – imigranti, homo- a transsexuálové, hájení zájmů zvířat nebo radikálně zelený program. Do centra zájmu levice se dostalo „právo na odlišnost“.

Podle Michéy je výsledkem této radikální emancipace různých sociálních skupin odtržení od kořenů a vazeb, bez nichž se nedá žít. Současně tradiční voliči začali mít dojem, že levicové politické strany nezastupují jejich zájmy, a odvrátili se od nich. Sociálně demokratické strany se tak staly mluvčími městských levicových liberálů, čímž se odsoudily k marginálnímu postavení.

Jean-Claude Michéa napsal, že prvním krokem k obnově socialistického projektu 21. století musí být „emancipace od ideálu emancipace“. Navrhuje příklon k tzv. konzervativnímu socialismu, kde budou v centru zájmu opět sociální otázky. Jednotlivci už nemusí být „cool, trendy a vegan“ a nemusí bojovat proti společenským konvencím, protože přetnutí všech vazeb k tradicím nevede – podle autora – k lidštější společnosti. Naopak míří k rozpadu do sociálních bublin, které jsou vzájemně odcizené a nekomunikují spolu. Projekt konzervativního socialismu musí navázat na dřívější pestrou pospolitost (družstva, místní komunity, samosprávy). Ty pak mají provést „milióny poklidných revolucí“ proti kapitalismu.

Národ, stát, hranice