Ilustrační snímek

Ilustrační snímek Zdroj: ČTK/Vondrouš Roman

Od „všichni umřeme“ až po „rouška je debil, já na to kašlu“ aneb Vývoj pandemie týden po týdnu

Dominik Landsman

Tento týden padly vesměs veškeré vládní restrikce a společnost (až na pár výjimek) se vrací do časů před koronavirem, byť samozřejmě ještě v jiné podobě. Každopádně roušky, které byly znakem pandemie a karantény, se tento týden ve venkovních prostorech odkládají a tím pádem je nasnadě začít rekapitulovat. Od začátku až po dnešek, vážně i s nadsázkou.

Nebudeme nyní mapovat dny a týdny před karanténou, ale začneme týdnem, kdy byl vyhlášen nouzový stav.

1. týden

Vláda vyhlásila nouzový stav. Zavírají se školy. Zavírají se školky. Přibývají nakažení. Lidé propadají panice. Převládá přesvědčení, že nikdo nepřežije. Média nepíší o ničem jiném. Kdyby někdo zastřelil prezidenta, pravděpodobně by o tom vyšel jen nějaký krátký článek vlevo dole. Spíš ne.

Občané se konečně dozvídají, jak se jmenuje ministr zdravotnictví, protože je každý den v televizi.

Ve společnosti se začíná šuškat o nějakém Prymulovi, který je prý machr přes epidemie a který stojí na tiskovkách vedle ministra zdravotnictví a občas něco řekne.

Vláda zavádí povinnost nosit roušky. Nikdo ale roušky nemá, takže si je lidé doma šijí na koleni.

2. týden

Pořád platí, že nikdo nepřežije. Premiér Babiš má desetkrát denně tiskovku, ale nikdo mu moc nerozumí. Vláda uvažuje, že mu sežene překladatele.

Národ nachází spasitele. Je jím Jan Hamáček, který v červeném svetru na tiskové konferenci jako jediný neblekotá z cesty, je mu rozumět. Laťka je tak nízko, že lidem stačí někdo, kdo mluví česky a klidně.

Chybějící ochranné pomůcky, kterých ještě v lednu podle Vojtěcha bylo hodně a teď najednou jako zázrakem nejsou, protože Kalousek a podobně, řeší vláda leteckým mostem s Čínou.

Naši čínští bratři nám solidárně prodali roušky a respirátory, což kvitoval prezident Miloš Zeman ve svém projevu, kdy čínským bratrům poděkoval, označil je za ty úplně nejlepšejší lidičky na světě a přes vzdušný most poslal zpět bratrům do Číny polibek, vděčnost a pravděpodobně i zvací dopis.

Lidé si došili roušky a nyní si z izolepy, plastové lahve, tužkových baterek a provázku vyrábějí plicní ventilátory.

Zdravotní personál má nedostatek ochranných pomůcek, ale aspoň mu večer lidi na balkonech zatleskají, takže je všechno v pořádku.

3. týden

I pro tento týden platí, že všichni umřeme. Nakažených přibývá. Jsou už i mrtví. V roli spasitele vystřídal Hamáčka Prymula, který nejí, nespí a křivku zplošťuje i doma po nocích.

Na pozadí epidemie a pravidelných tiskovek Vojtěcha s Prymulou svádí živnostníci a podnikatelé boj o holou existenci.

Ministryně Schillerová jim nejdříve slibuje patnáct tisíc měsíčně, načež jednorázových dvacet pět tisíc a nakonec jim pošle jenom diplom za účast a poděkování v Mladé Frontě.

Ochranné pomůcky z Číny, které za velkých ovací vítali na letišti vládní představitelé mávajíc čínskými vlajkami s ohňostrojem v pozadí a provolávání „čínským přátelům hip hip hurá“, jsou aušus. Roušky se rozpadají, respirátory nesedí na evropské obličeje a některé pomůcky jsou ty samé, které jsme před měsícem poskytli čínským přátelům zadarmo a oni nám je nyní zpět prodali.

Celá republika je zavřená.  Lidé se nudí. Kromě seniorů, kterým vláda každý den mění nákupní hodiny, kdy můžou jít nakupovat, takže před obchody raději rovnou přespávají. „Udržujeme je tím ve střehu,“ vysvětloval Andrej Babiš

4. týden

Celou republikou se nese píseň „Není nutno“, takže sice všichni umřeme, ale alespoň s písní na rtech.

Spasitel Hamáček definitivně padl poté, co do médií unikly fotky, kterak je u Zemana na hostině bez roušky.

Oficiálně ho tak v roli spasitele nahradil Prymula. Miloš Zeman hodlá udělit Prymulovi řád zploštělého lva za celoživotní zplošťování křivky.

Tempo nakažených klesá. Začíná se mluvit o rozvolňování. Lidé vidí světlo na konci tunelu.

Začínají se objevovat první případy lámání v kole osob, které venku neměly roušku. Na Mělnicku bylo několik nešťastníků, kteří si byli zaběhat bez roušky, taženo pro výstrahu přes náměstí za koněm.

5. týden

Premiér Andrej Babiš natočil velikonoční video, od kterého se oficiálně distancoval i Český svaz deviantů a obšourníků, který video označil za příliš úchylné i pro ně.

Vláda otevřela hobby markety, protože lidem začaly doma nebezpečně docházet krbové vložky a dlaždice, tudíž hrozily nepokoje a kanibalismus.

Prymula se zdviženým palcem prorokoval konec světa, neboť se obával, že lidem otrnulo a přes Velikonoce nedodržovali karanténu.

Navzdory předpovědi pana Prymuly o konci světa vláda instalovala ve sněmovně kolo štěstí, kde bude každý týden vytáčet, co se zrovna otevře.

6. týden

Jelikož vláda vytočila na kole štěstí psí salóny, zarostlí a zanedbaní lidé si chodí pro nové účesy do psích salónů, protože kadeřnictví mají ještě zavřeno.

Alena Schillerová si umí nový hezký účes udělat doma sama, takže ta si do psího salónu zašla jenom na melírek.

Občané usoudili, že teda asi nakonec všichni neumřou, a začínají „zlobit“. Scházejí se u okýnek s pivem, nemají nasazené roušky.

Pastor Prymula opět se zdviženým ukazováčkem predikuje konec světa, jestli se lidé neuklidní a nebudou dodržovat distanc. 

Andrej Babiš oznamuje, že se mu podařilo zachránit tisíce mrtvých, což vlilo lidem do žil trochu optimismu. Hlavně na hřbitovech se situace uklidnila a nebožtíci cítí naději.

7. týden

Kolo štěstí nechala vláda odstranit, a co se bude nově otevírat, se nyní losuje z klobouku. „Je to levnější,“ připustil Andrej Babiš, který shání peníze v rozpočtu, kde se dá.

Otevírají se kostely a fitness centra, byť v novém režimu. Z posiloven nyní odjíždí jedna sanitka za druhou, protože lidé v rouškách ve velkém kolabují, protože se jim přes ochranu obličeje špatně dýchá.

V kostele byla svěcená voda nahrazena dezinfekcí a ze stěn byl sundán Ježíš na kříži, který byl nahrazen Prymulou, kterak zplošťuje křivku.

Vládním tiskovkám klesá sledovanost. Počet nových nakažených stále klesá. Lidé se přestávají bát. Prymula hrozí druhou vlnou. Nikdo ho ale nebere vážně. Lidé začínají nadávat na roušky.

8. týden

Rozvolňování je v plném proudu. Začínají přibývat případy, kdy kadeřnice ustřihly zákazníkům ucho, protože se jim mlží štíty a ony špatně vidí.

V boji proti koronaviru nastává zásadní zlom. Česká republika totiž začíná vyvíjet vlastní vakcínu. Ministr Vojtěch v dojemném prohlášení se slzou v oku ubezpečil, že teď už bude jenom dobře. Na vakcínu ministerstvo vyčlenilo dvacet tisíc korun, což podle odborníků bude stačit na zaplacení uklízečky v prázdné laborce.

„Pokud vše půjde dobře, vakcína by měla být hotová do dvaceti let. V současnosti probíhají klinické testy na Hamáčkovi, a pokud budou výsledky dobré, jsme připraveni ji začít testovat i na lidech,“ vysvětlil Andrej Babiš.

Prymula hrozí, že odejde do soukromého sektoru. Nikoho to už moc nezajímá.

Lidé chlastají na zahrádkách a ve společnosti panuje názor, že epidemie skončila. Svědci Prymulovi však i nadále s pastorem Prymulou výhružně zvedají ukazováčky. „Ještě není konec,“ tvrdí.

9. týden

Ministryně Schillerová neumí anglicky, což hýbe společností a dává tak jasný signál, že epidemie je skutečně na ústupu. Je zajímavé, že lidem víc vadí, že ministryně financí neumí anglicky, než že neumí ekonomii.

Děti se chystají znovu do školy a lidé demonstrativně pálí roušku. Pastor Pymula se v posledním tažení chytá stébla jménem důl Darkov, ale lidi to už nezajímá. V médiích se začínají objevovat články a reportáže, které nesouvisí s koronavirem v poměru 2:1, což znamená jediné. První vlna je za námi. Teď nás čeká hezké suché léto bez vody a pak na podzim všichni ke strojům a šijeme znovu roušky, protože druhá vlna, druhá vlna is coming.