Týden po volbě Lipovské: Ti, kdo na ni urputně útočí, by byli pro ČT větší hrozbou než ona sama
Novou členkou Rady České televize se ekonomka Hana Lipovská stala už před týdnem. To, co se od té doby děje, odhaluje totalitní uvažování zavilých kritiků této volby. Štvanice na Lipovskou ukazuje, že její odpůrci jsou pro demokracii a fungování nezávislých médií sami největší hrozbou.
Všechno, co se doposud na hlavu Lipovské sneslo, se dá shrnout do jednoho motta těch, kteří její zvolení do Rady vydávají téměř za příchod Antikrista: „Česká televize samozřejmě má být názorově pluralitní a v Radě má právo zasedat každý, kdo je demokraticky zvolen, pokud ovšem bude v České televizi podporovat ty názorové proudy, jež vyhovují nám, a nebude to člověk, kterého nechceme.“
Lipovská bohužel těmto představám obránců „jediné bašty nezávislé žurnalistiky“ neodpovídá téměř v ničem. Je silně křesťansky a konzervativně zaměřená, což samo o sobě není v ateistickém Česku právě doporučením do „lepší společnosti“. Její známé názory a postoje navíc mají blíže k postojům například papeže Ratzingera než k názorům současné hlavy katolické církve, což ji v očích mnoha levicových intelektuálů dále deklasuje. To, že měla pracovně blízko k exprezidentu Václavu Klausovi a není ani kritičkou současného prezidenta Zemana, z ní automaticky dělá terč všech tzv. liberálů (překládejte pokrokářů).
A aby toho nebylo málo, netají se nová radní tím, že chce věci týkající se České televize konzultovat například s bývalou europoslankyní Janou Bobošíkovou. Ta byla při televizní krizi na přelomu let 2000 a 2001 jako ředitelka zpravodajství nejviditelnější tváří, která čelila vzbouřeným redaktorům. Vystupuje výrazně protiunijně a má za sebou kandidaturu do mnoha funkcí za mnoho stran, z nichž nejviditelnější byla prezidentská kandidatura za KSČM.
Už za to, že přiznala plánovanou spolupráci s Bobošíkovou, dostala Lipovská zejména na sociálních sítích takovou sodu, že mohla být ráda, že nežije v 50. letech minulého století. To by nejspíš pracovní kolektivy psaly otevřené dopisy požadující minimálně její zatčení a uvěznění.
V této atmosféře pak novinář Jaroslav Kmenta přidal na sociální sítě fotku, na níž )prý náhodou) vyfotil Lipovskou v kavárně u jednoho stolku s režisérem Jiřím Svobodou. Také on je, stejně jako Bobošíková a Lipovská, kritikem některých věcí v České televizi. Navíc byl začátkem 90. let krátce předsedou KSČM, z níž pak v roce 1993 vystoupil.
V tu chvíli už nebylo Lipovské pomoci. Co na tom, že Bobošíková i Svoboda jsou bezesporu lidé, kteří se mimořádně dobře orientují v mediální branži a znají i vnitřní fungování České televize? Bobošíková kromě ČT pracovala třeba v Hospodářských novinách, v Českém rozhlase, na Frekvenci 1 či v TV Nova. Co na tom, že Svoboda byl kromě členství v KSČ(M) třeba také vyhozen z DAMU kvůli dopisu kritizujícímu za hluboké totality nedostatek svobody slova, že je už 20 let profesorem v oboru Filmové, televizní a fotografické umění, že učil a učí o médiích na několika vysokých školách? Všem slušným a pokrokovým lidem, kteří za vrchol tuzemské veřejnoprávní novinařiny považují pořady 168 hodin a Reportéři ČT, přece musí v hlavách naskočit jediná možná rovnice:
Lipovská + Bobošíková + Svoboda + KSČM = brána pekel pro veřejnoprávní média.
Chraň Bůh, že bych se tady chtěl zastávat KSČ(M). Mám k té straně a ke všemu, co s ní dříve souviselo a teď dál souvisí, hluboký odpor. Bobošíková mne před lety svou kandidaturou za komunisty zklamala mnohem víc než svým – dle mého správným – postojem v době někdejší televizní krize. U profesora Svobody, kterého jsem při studiu poznal jako mimořádně vzdělaného a inteligentního člověka se zcela nekomunistickými názory třeba na financování kinematografie, to mám podobně. Ani u jednoho z nich ovšem nemám sebemenších pochyb o tom, že bez ohledu na vše ostatní mohou být pro novou členku Rady České televize mimořádně užiteční díky své znalosti médií a Kavčích hor.
To, že Lipovská nedostala po zvolení do funkce pověstných 100 dnů hájení, aby mohla ukázat, co a jak chce v Radě dělat, se dalo čekat. Někteří „demokraté“ byli dokonce už předem proti tomu, aby vůbec kandidovala, a naléhali na Českou biskupskou konferenci, aby svou nominantku z volby stáhla. Znechutila a zaskočila mne ale míra kádrování, s kým se (ne)smí nová radní pracovně potkávat, a s tím související snaha o cenzuru názorů, jež by radní obecně (ne)měli zastávat. Tohle všechno kritici Lipovské předvádějí v takové míře, že by prosazení jejich představ bylo pro nezávislá média mnohem větší hrozbou, než kdyby v Radě ČT zasedala jedna Hana Lipovská vedle druhé.
