Vystrčil se přihlásil ke slovům Václava Klause ml.: Buď budeme držet své hodnoty, nebo počítat groše
Jeden z nich je většinou médií a „tou lepší“ částí společnosti vynášen do nebes jako zásadový státník a nositel ideálů Václava Havla, druhý byl ostrakizován div ne jako vlastizrádce, který chce národ zatáhnout do chudoby a bídy. Oba přitom řekli totéž: Svědomí a suverenita národa nemají být na prodej za ekonomické výhody.
Předseda Senátu Miloš Vystrčil už minulý týden v rozhovoru pro Prostor X uvedl, že se rozhodl uskutečnit cestu na Tchaj-wan. Čínská strana si to dlouhodobě nepřeje, narušuje to dle ní politiku jedné Číny. Vystrčilovo rozhodnutí kritizuje Hrad a někteří další čeští politici. Upozorňují mimo jiné na hrozící ekonomické dopady. Vystrčil však dnes takové argumenty zásadně odmítl a zachoval se zásadově: „Buď budeme držet své hodnoty a principy, nebo budeme počítat groše.“
Za tento postoj si předseda Senátu vysloužil oprávněný potlesk. Vystoupil jako představitel skutečně svrchované země. Země, která se nehrbí před mnohem silnější velmocí a své suverénní rozhodování není ochotna vyměnit za „groše“.
K potlesku pro Vystrčila se může bez rozpaků přidat i Reflex. Je to ostatně jen šest týdnů, kdy na tomto webu vyšel text vyzývající k tomu, aby se Česká republika postavila Rusku a Číně jako silná a sebevědomá země. „Státní suverenita se neváží na hokynářských vahách a není na prodej! Za státní suverenitu se chodí do války a v krajním případě se za ni pokládá život. Tak to aspoň dělali naši předci, kteří nám tady republiku nechali,“ napsal jsem tehdy. Zároveň jsem upozornil, že stejný přístup by Česko mělo zastávat i vůči Evropské unii.
Poctivé je ovšem připomenout, že čtyři roky před Vystrčilem vyzval ke stejně zásadovému postoji už Václav Klaus mladší. Také on jasně řekl, že Česká republiky by měla dělat svrchovanou zahraniční politiku i kdyby ji to mělo stát část ekonomické prosperity. Na rozdíl od Vystrčila se však tenkrát v médiích dočkal vesměs jen posměchu a odsouzení. Proč? Chtěl být zásadový nejen směrem na východ, ale i směrem na západ. „Nevidím jinou cestu, než vypadnout z Evropské unie a tvrdě kontrolovat vlastní hranice. I za cenu, že o třetinu zchudneme,“ uvedl poté, co osmnáctiletý terorista s íránskými kořeny postřílel v Mnichově devět lidí a desítky dalších zranil. To vše v atmosféře migrační krize, kdy se EU reálně nesnažila bránit přílivu miliónů nelegálních migrantů z Afriky a Blízkého a Středního východu.
Klaus byl tehdy mnohými kritizován nejen za to, že prý chtěl zvrátit západní orientaci České republiky (což je u nás už tradičně tendenčně vykládáno jako automatické nastavení orientace na východ). Nemalá část kritických hlasů mu vyčítala právě i to, že klidně mávnul rukou nad případnými ekonomickými dopady odchodu z EU. Tato kritika zaznívala vesměs ze stejného tábora, z něhož se teď ozývá nejbouřlivější potlesk pro Vystrčilův bonmot „raději hodnoty a principy, než groše“.
Reakce na zásadový postoj předsedy Senátu tak opětovně ukázala, že v tuzemském veřejném prostoru se za stejný přístup chválí i odsuzuje. Závisí na tom, kdo ho zastává a jakým směrem mají být zásady uplatněny.
