Bohumil Pečinka: Demonstrace Milionu chvilek aneb Poslední varování Mikuláše Mináře
Svět se vrací k normálnosti, takže iniciativa Milión chvilek pro demokracii svolala před několika dny sérii demonstrací. Ministr zdravotnictví Vojtěch na to reagoval velmi sporným oznámením, že právo shromažďovací je omezeno jen na 500 osob.
Když Chvilkaři odpověděli hrozbou správní žaloby k městskému soudu v Praze, Vojtěch své prohlášení tři hodiny před začátkem demonstrací odvolal. Mezitím organizátoři použili jako dramaturgii spartakiádní model, takže omezený počet účastníků stál na značkách a v rozestupech. To však byly jen vnější kulisy celé akce.
Hlavním heslem akcí bylo Zastavme rozklad demokracie. V materiálech organizátoři vyjádřili „nesouhlas se zneužíváním moci a koronavirové pandemie k prosazování osobních zájmů Andreje Babiše.“ To byl takový tradiční argumentář těchto i minulých demonstrací.
Skutečný posun a hlavní sdělení by se dalo shrnout do těchto vět: stejný problém jako Babiš je politická opozice, která rezignovala na to, že ho ve volbách může odstavit od moci. Něco se proto musí zásadně změnit.
Na pražské demonstraci na Staroměstském náměstí to naznačil šéf hnutí Mikuláš Minář, když řekl, že jediná změna je možná ve volbách a nejlépe už těch říjnových do senátu a krajů. Přišel s plánem, že Chvilkaři zvednou volební účast v do senátu z 15 na dvacet procent a v krajích z 35 na 40 procent.
Útok na chronické nevoliče
Docela slušné předsevzetí, které má svá omezení. Minářovcům se podařilo dvakrát dostat na pražskou Letnou kolem 250 tisíc demonstrantů, z čehož odvozují svůj vliv a moc. Problém je, že tito lidé a desetitisíce dalších, na ně navázaných, jsou volebně aktivní už nyní. Smysl proto má zvednout ze židlí nerozhodnuté nebo chronické nevoliče, kteří na jejich demonstrace nechodí. K tomu je ovšem nutný ještě nějaký další mobilizační příběh nebo emoce. A nejlépe ta, která se protíná s jejich sociálními zájmy.
Bohužel žijeme už v takovém bahně, že prohlášení o Babišově střetu zájmů a neoprávněném přijímání dotací, nikoho dalšího než Letnou nevzruší.
A pak tu byl druhý moment Minářova závěrečného projevu, kdy řekl, že Chvilkaři touží po vizi a osobnostech v politice. Nepřímo naznačil, že rozhodující budou sněmovní volby příští podzim a on chce hrát roli mediátora mezi opozičními stranami.
V závěru řekl dvojznačnou, ale důležitou větu, že udělá všechno, ale opravdu všechno pro to, aby se vrátily normální demokratické poměry.
Vtáhne opozice Minářovce do voleb?
Přeloženo do srozumitelného jazyka: dámy a pánové v opozici, je to poslední varování. Pokud se sebou něco neuděláte, riskujete náš vstupu do politiky. Tím nepřímo narazil na hlavní problém nebabišovského politického hřiště – svým voličům to tito lídři moc neříkají, ale fakticky rezignovali na to, že by mohli Babiše po volbách odstavit od moci.
V jejich situaci jsou totiž jen dvě cesty. Buďto se politická strana (ODS, Piráti, KDU, TOP, STAN) pokusí porazit Andreje Babiše samostatně, anebo vytvoří předvolební koalici. Bída dnešní opozice je v tom, že se vytrvale tváří, že je možná první cesta, pro kterou však nic efektivně nedělají. A protože volí cestu a, logicky moc nedělají ani pro integraci. Tím si velmi zahrávají se svými voliči, kteří chtějí jediné – ať ten zloděj a estébák už jde od moci. Tečka.
Paradoxem je, že kdyby nakonec Minářovci došli k závěru, že musí jít do sněmovních voleb sami, ani to nic nezmění. Jejich kandidátka získa 8 procent a dvě další strany (TOP, STAN) se nedostanou do parlamentu. Nebude to však jejich vina, ale dnešní opoziční sestavy, která je svou pasivitou do předvolebního boje vtáhne.
Až se voliči z Letné po dalších volbách dozví, že mají Babiše a komunisty na další čtyři roky nepodmíněně, smetou celou opoziční garnituru. Ale to už je docela jiný příběh.
