Karel Steigerwald: Spojení východní diktatury s demokracií Západu by přineslo konec svobody
Kam má Vystrčil jezdit, do Moskvy, nebo do Washingtonu? Tato otázka rozděluje Čechy už od časů Karla Havlíčka Borovského. Pro toho byla Moskva primitivní samoděržaví, ale většina ostatních vlastenců viděla v Moskvě pověstné „dubisko“, naději a ochranu panslavismu. Je to spor, který v různých modifikacích pokračuje dodnes, jak je vidno i na hádce, kdo nás osvobodil od Němců. A jestli byli Rusové osvoboditelé, či okupanti. Byli oboje. Spor je nesmyslný, ale existuje.
Až na malý západní pruh nás osvobodil a pak s pomocí našich komunistů a slavjanofilů skrytě a později otevřeně okupoval Sovětský svaz. Ani noční přepad půl miliónu agresorů na tancích mnozí za okupaci nepovažují. To je česká zvláštnost.
Bludy o mostě
Po válce mělo Československo teorii „mostu mezi Východem a Západem“, který byl domnělou trasou přátelství mezi dvěma světy, ale pro malou ČSR i domnělou ochranou před nimi. Byl to blud vycucaný z československé politické naivity. Nikdo takový most nechtěl. V roce 1948 s ním SSSR zatočil a místo mostu prosadil stalinský ostnatý drát.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
