Marek Stoniš: Včera večer byla strašně důležitá věc
Evropský parlament přijal přesvědčivou většinou rezoluci kvůli zneužití evropských dotací a střetu zájmů českého premiéra Andreje Babiše.
Je to drtivé čtení, přestože Evropský parlament objevil Ameriku. To, že je český premiér v kolosálním střetu zájmů, je jasné od chvíle, kdy vstoupil do politiky. Stejně tak je nad slunce (pozor, o této hvězdě se bude mluvit ještě v závěru tohoto článku) jasné, že v něm zůstal, přestože „odklonil“ své firmy do svěřenských fondů.
I když je rezoluce právně nezávazná, tedy nevymahatelná, její význam nelze považovat za marginální, a to ani pro ty, kdo si myslí, že Brusel se nemá co plést do našich vnitropolitických věcí.
Vzhledem k tomu, že Evropský parlament nemá logicky exekutivní moc, padesátibodová rezoluce se jen hemží výrazy, že Evropský parlament: „vítá“ (znovuotevření trestního stíhání českého premiéra), „odsuzuje“ (střet zájmů), „zdůrazňuje“ (aby Komise navrhla nové předpisy proti konfliktu zájmů), „vyzývá“ (Komisi, aby přijala opatření na ochranu evropského rozpočtu), „trvá na tom“ (že střet zájmů musí být dotyčnou osobou vyřešen). A tak dále a tak podobně vzletně, šroubovaně, bruselsky.
Klíčové ale bude, jak na tuto rezoluci bude reagovat sám Andrej Babiš. Zatím vůči Unii vyznává chameleónskou politiku – doma vytváří dojem, že je hrdým bojovníkem za české národní zájmy, v Bruselu se kvůli drobkům z evropského stolu naopak podvoluje politice, která vyhovuje především dvěma hegemonům Evropské unie – Německu a Francii. Proto bude podstatné, jak se za Českou republiku Babiš postaví například k hospodářsky destruktivním plánům EU k zavádění bezuhlíkové evropské ekonomiky. To zatím nevíme.
Český premiér se totiž k výše zmíněné deklaraci postavil poměrně zašifrovaně. Přinášíme doslovný přepis pasáže z jeho pravidelného videoposelství národu, která se rezoluce pravděpodobně týká:
„Prosím vás, včera večer byla strašně důležitá věc a 23.43 byl slunovrat. Zatmění Slunce, Měsíc v novu a matka Země a otec Slunce nám vzkázali, prosím vás, že máme spolupracovat aspoň čtyři měsíce. Že se máme spojit a že nám tady, do tý naší zemičky, nikdo nebude mluvit. Ani ti velký, ani nikdo ze zahraničí.“
Co z toho vyplývá?
Že to budeme muset ještě čtyři měsíce vydržet.
Nebo do voleb.
