COVIDové pijavice aneb Ruku po státních penězích v době epidemie natahovali i nejrůznější vyčuránci
V České republice plným tempem probíhá proces uvolňování koronavirových zákazů a omezení. V jeho stínu se sčítají škody a ztráty, přibývají nezaměstnaní a takřka všechna odvětví do éteru pouští statistiky o poklesu výroby, tržeb či obsazenosti. V posledních dnech však tyto zprávy začínají doplňovat i data o počtu případů, kdy došlo k neoprávněnému či dokonce podvodnému čerpání státní finanční podpory nebo ošetřovného. Zkrátka někteří lidé, kteří umí chodit v tom, jak za každé situace nejlépe podojit erár a bez práce přijít k penězům, si svůj návyk neodpustili ani v době pandemie.
Že se takové případy dějí, potvrdila v nedávném rozhovoru pro Hospodářské noviny šéfka Finanční správy Tatjana Richterová. Server iRozhlas.cz pro změnu přinesl článek o tom, jak někteří rodiče sice posílají své děti do školy, ale sami nechodí do práce a čerpají ošetřovné. To se totiž ve svém celkovém součtu zas až příliš neliší od sumy, kterou by dostali, kdyby do práce chodili.
Vypuknutí epidemie a následné totální vypnutí ekonomiky přišlo velice rychle. Prvotní vzkazy epidemiologů i některých ministrů příliš optimismus nebudily. Velké množství lidí se polekalo, protože nevědělo, co s nimi dál bude. U podnikatelů a malých živnostníků to platilo dvojnásob. Vláda nakonec zareagovala a přislíbila podporu všem, kteří ji budou potřebovat. O tom, zda to podpora byla či je rychlá, adekvátní a úměrná velikosti ekonomiky se zcela nepochybně ještě bude diskutovat. To nyní ponechme stranou.
Lidé v Česku se během COVIDové pandemie rozdělili na dvě skupiny. První z nich se vládní opatření nedotkla. Tito lidé normálně dál chodili do práce (nebo ji vykonávali z domova), dostávali svůj obvyklý plat a s výjimkou zavřených obchodů či restaurací nepocítili žádné omezení. Ale pak tu byla skupina druhá, ve které se už to lidí „nějak“ dotklo. Například zavřeli jejich obchod či továrnu nebo kvůli COVIDu přišli o zakázky. Tito lidé se museli vesměs nejprve spolehnout na svoje úspory a posléze i na státní finanční pomoc.
Jsou známy stovky či možná tisíce případů, kdy finanční pomoc eráru odvrátila krach těchto firem. Na druhou stranu se mluví i o společnostech, které už skončily nebo se k tomu chystají, protože skutečná ničivá vlna do ekonomiky teprve přijde a ony se ani během pár posledních týdnů, kdy začalo docházet k rozvolňování zákazů, nebyly schopny postavit na nohy.
V situaci, kdy jde forma či živnostník ke dnu, tak je každá pomoc dobrá. Stát proto nějak neřešil, komu peníze pošle, stačilo mu čestné prohlášení. Deklaroval sice podmínky pro ty, kteří o peníze požádají, ale zůstalo je u deklarování. Finančáky proto peníze posílaly každému, kdo si o ně požádal. Nezkoumaly, jestli si dotyčný nezačal přivydělávat jinde, nebo zda ně něj COVID skutečně dopadl. Nyní se situace obrací a úřady začínají vše zpětně prověřovat. A už mají i řadu případů, kdy vyzvaly k vrácení finanční pomoci.
V drtivé většině případů tito oslovení lidé hned peníze vracejí. V jejich případě mohlo jít o omyl, špatné pochopení podmínek a nebo to jen prostě zkusili, zda na to stát přijde či nikoliv. Ale pak tu byly i vědomé případy, kdy se firmy nebo jednotlivci chtěli napakovat vědomě neoprávněně. Vzhledem k prvotním indiciím lze očekávat, že příští rok budou mít berňáky žně, protože až lidé začnou podávat svá daňová přiznání, mnohde vyjde najevo, že na čerpanou podporu neměli nárok. A vedle podpory, kterou budou muset vrátit, zaplatí i tučný úrok.
Vágní podmínky i neskutečný chaos se projevil ve školství. Dlouhé týdny se licitovalo o tom, zda a kdy začnou chodit děti do škol, zda vůbec budou maturity a tak dále. Toto rozhodování bylo přitom důležité pro mnoho rodičů, kteří si buď museli zajistit náhradní hlídání nebo museli zůstat doma na ošetřovačce. Nemálu lidí se pak po těch několika týdnech doma nechtělo zpět do práce. Pobyt doma pro ně byl hezkou dovolenou za 80 procent jejich platu. Proto i zde se našlo nemálo těch, kteří hledali díry v nastaveném systému pomoci. Zkoumali, jak i nadále čerpat podporu státu, ale zároveň i sobě to nejvíce ulehčit.
Proto vznikala polovičatá řešení, kdy v rodinách se dvěma dětmi chodily děti do školy na střídačku (přestože už mohly obě) a jejich matky pak dlely doma. A nebo jeden den děti zůstaly doma, jejich rodič získal ze své práce potřebné potvrzení pro finančnák a pak je následně druhý nebo třetí den poslal do školy. Vzhledem k žalostnému stavu digitalizace veřejné zprávy a nemožnosti vzájemně sdílet potřebná data to nikdo nezjistil.
Stát a jeho ekonomika jsou pak v podobných případech bity hned dvakrát. Jednak erár vyplácí peníze, které se mohly použít jinde a skutečně tam, kde jsou nezpochybnitelně potřeba. Druhým důvodem pak je, že porůznu absentující rodiče pak chybí ve svých firmách, které pak třeba musí omezovat svůj provoz nebo shánět dodatečné zaměstnance a to jsou pro ně další náklady.
Je smutné, že v době, kdy drtivá většina lidí prokazovala svoji vzájemnou solidaritu s lidmi v první linii a nyní se snaží, aby se ekonomika státu co nejdříve rozeběhla, se tu najdou i tací, kteří se snaží cizopasit a zneužívat dobře míněnou pomoc z veřejných zdrojů.
Finanční správa v Česku má po působení páně Janečka odpudivou pověst, kterou aktuálně ještě prohlubují mediálně zpracované případy „zakleknutí“ na firmy ze Zlínska, ale to by ji nemělo bránit v tom, aby důsledně kontrolovala ty, kterým byla pomoc poskytnuta. Protože tohle je práce ve veřejném zájmu a nikoliv likvidovaní firem v rámci obchodního boje nebo mocenských choutek vybraných politiků.
