Karel Steigerwald: Kdo řekne komunistům „Marš k záchodu, ty dědici vrahů…“
Letošní výročí vraždy Milady Horákové si lidé připomněli vynalézavě a na mnoha místech. Protestovali proti tomu potomci vrahů a nazvali připomínání této čtyřnásobné vraždy hysterickým antikomunismem. Myslí to jako nadávku, která se objevuje, když na komunisty zas vyplave nějaké svinstvo nebo se jim nějaké svinstvo připomíná.
Výraz sedí. Kdo si vzpomene, co komunisti lidem udělali, je antikomunistou raz dva. Pokud jím není, je to důvod k údivu. Kdo si vzpomene, kolik lidí zavraždili, může z toho být i hysterický. Dvojnásob hysterický může být, když vidí, s jakým pobaveným cynismem o tom dnešní komunisti mluví. A trojnásob, když vidí, jak luxusně jsou tehdejší vrazi a dnešní jejich dědicové státem sociálně zabezpečeni a jak čiperně se domáhají prebend.
Dědicům otrnulo
Být antikomunistou je lidské. Kdo by chtěl znovu žít pod rudým terorem, v bezpráví třídního práva a v duchovní ubohosti, podroben komunistické svévoli?
Když se rudé říše rozložily, už ani komunisti je nechtěli bránit. Dnes jejich dědicům otrnulo a zvedli hlavu. Klidně říkají, že komunismus musel vraždit, protože má velké humanistické poslání a že církev a ten nebo onen král také zavraždili hodně lidí. Je to obludné. Když vraždí tamti, to my můžeme taky? Komunismus je učení, které vraždění ospravedlňovalo třídním bojem. Pokroková třída vybíjela reakcionáře. Nacionální socialismus ospravedlňoval totéž vraždění bojem ras. Vyšší rasa nadlidí vraždila podlidi. Hitler byl hloupější než opatrný Stalin. Hnal se bezhlavě za svou vidinou, napadl celý svět a za dvanáct let bylo po něm. Komunisti lavírovali opatrněji, hrob si kopali desítky let. A dnes z hrobů vylézají a zas jim svítá naděje.
Antibabiš
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
