Komu se hodí likvidace IT Security Rose?
Hlavní událostí minulého týdne je samozřejmě páteční násilné převzetí třetí největší banky v České republice. Z rozhodnutí vlády obsadili ústředí HypoBank na Senovážném náměstí v Praze plně vyzbrojení příslušníci URNA, a my jsme se tak stali svědky do tohoto dne nevídaného jevu. Že HypoBank dlouhodobě poskytovala úvěry, které nemohly být splaceny, a ani její vlastní rezervy na podobnou situaci nebyly připraveny, na to už Česká národní banka upozorňovala několikrát. HypoBank však měla zjevné politické krytí, protože nikdo odpovědný neprováděl v tomto směru viditelné kroky a i policejní šetření okolo HypoBank připomínalo spíš dopravní kontrolu parkovacích míst na náměstí než analytickou prověrku kriminálního chování, kde jde o miliardové částky; nebo jak se nyní postupně ukazuje – miliardové krádeže, ze kterých měli vedoucí činitelé banky nemalé provize. Premiér České republiky po pátečním razantním zásahu v bance prohlásil, že se jedná o konec bankovního socialismu v této zemi.
My si však všimněme, co zásahu předcházelo. Byla to rozsáhlá razie ve firmě IT Security Rose, která vymyslela a dodala pro banku (a patrně nejen pro ni) bezpečnostní software, který umožňoval část strategických dat, která je každý peněžní ústav povinen poskytovat kontrolním orgánům České národní banky a ministerstva financí, zatajit, aniž by na to kontrolní orgán přišel. Klíč k tomuto tajemství přinesla právě až tato policejní razie ve firmě IT Security Rose před měsícem, které předcházela brutální vražda jednoho z majitelů firmy Petra Wagnera (39), následné zmizení druhého majitele Radka Wolnera (37) a vražda ředitele bezpečnosti firmy Daniela Soukupa (31).
Celé vyšetřování navíc ukazuje, že vrahem nebo přinejmenším spolupachatelem vraždy Petra Wagnera byl právě Daniel Soukup. Podívejme blíže na vzestup a pád této příkladně prosperující firmy, jejíž začátek podle obchodního rejstříku nacházíme v bytě na Proseku v lednu 1993. Tehdy dva bývalí spolužáci z ČVUT a podle svědků dobří přátelé Radek Wolner a Petr Wagner založili malou firmu na vývoj softwaru, aby se během sedmi let stali významnou značkou na trhu bezpečnostních IT technologiích a budování firemních počítačových sítích. Jak z amerického snu stali se z těchto dvou nadšenců jedni z nejžádanějších konzultantů a partnerů v IT byznysu v České republice.
Firma se rozrostla až v jednu velkou centrálu se sídlem na Náměstí Jiřího z Poděbrad a vypadalo to, že překročí svým vlivem a dosahem i hranice republiky. Jenže pak se vše zamotalo. Ukázalo se, že firma W and W, jak jí můžeme zkráceně říkat, nejenže umožňuje firmám vytvářet komplexní softwarové systémy a zefektivňovat tak jejich práci, ale stejně šikovně umí taky vytvářet programy, které umožňují – minimálně v případu HypoBank – být chytřejší než stát, a pomáhat tak nějaký čas krýt složité operace, díky kterým jsou nepozorovaně vyváděna aktiva z bank, aniž by si toho dozorující státní orgány všimly. Něco se tu ale zadrhlo a pokud policie něco ví, dává si tentokrát neobvykle pečlivý pozor, aby z vyšetřování obou kauz nic neuniklo.
Zůstáváme tak odkázáni na hádky v parlamentu, kdo za co může, a silácké výroky jednotlivých politiků, kteří by k policejním spisům neměli mít přístup. Dalo by se říct další causa tzv. bankovního socialismu. V tomto případě však zůstává záhadná poprava jednoho z majitelů IT Security Rose a následná vražda ředitele bezpečnosti firmy Daniela Soukupa, který měl minimálně přímý podíl na vraždě Petra Wagnera a kterého se bál, jak několikrát potvrdil i firemní právník Martin Kříž, skrývající se Radek Wolner. V zájmu koho Daniel Soukup, u něhož doma se našla vražedná zbraň, jednal, neví policie ani politici.
Jisté je, že Radek Wolner se o svůj život bojí oprávněně, policie přiznává, že v korespondenci firmy objevila výhružky oběma majitelům, a podle toho, jak skoupá je na další informace, nelze se divit nedůvěře Radka Wolnera a jeho neochotě k návratu do Čech. Tím spíše, že ani my sami nevíme, zda celá záležitost nemá politické pozadí. Aby ne; ve hře je přes dvě stě miliard zmizelých korun a proti tomu je jedna IT firma s obratem okolo jedné a půl miliardy ročně vlastně banalita. Banalitou není, že fyzickou likvidaci vedení jedné středně velké firmy (i firmy samotné) si zřejmě zcela úmyslně někdo objednal, aby zastřel svůj obří finanční tunel a nastrčil drobného hráče jako návnadu pro média.
Upozornění: Tento článek popisuje fiktivní skutečnost. Jedná se o filmovou rekvizitu.
