Češi cestovat nepřestali. Začali si jen vybírat, kam jedou, a dávají si pozor, aby je někdo neoškubal
První prázdninové dny a prodloužený víkend rozhýbal český turistický a dovolenkářský národ. Ještě před dvěma měsíci to vypadalo, že Češi budou moci strávit dovolenou maximálně u českých rybníků a v lepším případě na Slovensku či Maďarsku, ale nakonec se tyto černé scénáře nenaplnily. Našinci již mohou vyrazit k moři a jezdit téměř po celé Evropě jako kdysi.
A zatímco na sociálních sítích naskakují první fotky z báječných dovolených z ciziny, v tuzemských médiích začínají problikávat zprávy, že v mnoha regionech Čech či Moravy se začátek prázdnin turisticky příliš nevydařil. Provozovatelé ubytovacích kapacit v nich prozrazují, že budou rádi, když během prázdnin dosáhnou v tom lepším případě 50tiprocentní obsazenosti (v Praze dokonce jen 20tiprocentní).
Vše nasvědčuje tomu, že se velké zahojení domácího cestovního ruchu letos konat nebude. A to i přesto, že letos do zahraničí vycestuje méně Čechů než v minulých letech. Problém totiž spočívá v tom, že do Čech se neobnovil masivní příliv zahraničních turistů a některé lákavé lokality tak zůstávají liduprázdné. A v nejbližších dnech se to zřejmě nezmění. Druhým ovlivňujícím faktorem je skutečnost, že Češi si začali velice pozorně vybírat, zkoumat a především počítat.
Když opomeneme nemalou skupinu lidí, kteří na dovolenou (a to buď kvůli pracovním povinnostem nebo nedostatku financí) v létě nepojedou vůbec, hraje se tu o několik stovek tisíc lidí, kteří by za běžných okolností jeli do ciziny a nebo absolvovali více pobytů v Česku. Tito lidé nakonec přece jen vycestují po své domovině, ale zredukují počet dní mimo domov a začnou si i podle ceny vybírat, kam pojedou.
Do hry se vrací i romantické fenomény jako kempování, putovní cyklovýlety nebo vodáctví. Není divu, stojí to méně peněz a člověk si u toho nepochybně psychicky odpočine více než v koloně na dálnici. Fenomén „více muziky za méně nebo stejné peníze“ bude zřejmě alfou a omegou letošního léta. Ostatně tomu nasvědčovaly i zprávy z prvních prázdninových dní. Stálo v nich například, že obsazenost hotelů v hotelech v (drahém) Špindlerově Mlýně (a přes podstatné zlevnění) i v Praze byla nízká. Lidé přijeli maximálně na víkend. Na Ústecku marně vyhlíželi zahraniční turisty a na západě Čech se plnila jen zařízení s nižšími cenami. Vedle toho například vyhlášené kempy v Českém ráji (Sedmihorky, Jinolice, Zrcadlová koza a další), ale i na jižní Moravě či v jižních Čechách praskaly ve švech a hosté tu strávili 5 až 7 dní. Dále se velice rozmáhá fenomén, kdy si lidé pronajímají chalupy či venkovská stavení, do nichž se vejdou i tři nebo čtyři rodiny a rozpočítaná cena pak vyjde zhruba stejně jako v kempu. O tom, že zde mají k dispozici plně vybavené zázemí, ani nemluvě.
Obdobný fenomén je možné sledovat i u pohostinských zařízení. Nenaplnila se sice březnová chmurná vize, podle níž by kvůli COVIDu měla zkrachovat až pětina hospod a hotelů, ale jednotkám procent z nich se to nevyhnulo. Ti, kteří chtěli přežít, museli s cenami dolů nebo je držet na stejné úrovni jako loni. I ti, kteří to nechtěli pochopit, už skončili nebo brzy skončí. To je železná logika trhu.
Podtrženo a sečteno, letošní léto bude pro Čechy i české podnikatele ještě větší lekcí z kapitalismu a zákonitosti podnikání než tomu bylo na začátku 90. let. Doba, kdy lidé bez rozmyslu utráceli za předražené jídlo a ubytování, skončila. Nyní každou dvacetikorunu v rukou pořádně protočí, než ji vydají. Navíc vědí, že vláda snižuje DPH na vybrané služby, takže si dovedou spočítat, že podnikatelům zůstane více peněz, neboť oni úměrně tomu své zboží a služby nezlevní. Prostor ke zdražení tu dnes není žádný. A pokud někdo avizoval, že zdraží, aby dohnal výpadek tržeb za březen až květen, tak už zpytuje své svědomí a vzal by svá slova nejraději zpět. Protože jestli je dnešní doba v něčem příznačná, tak je to v opatrnosti lidí při útratách a obraně před stavem, kdy se sice na člověka někdo směje, ale přitom ho oškubává jako slepici.
