Ondřej Tesárek: Jak mě vyhodili z Facebooku
Nemohu kontaktovat firmy přes Messenger. Nemohu se zapojit do petičních akcí. Nemám tušení o kulturních ani společenských událostech v okolí. Nemohu sledovat vyjádření organizací a politiků, které jsou primárně umisťovány na tuto sociální síť. Nemohu komunikovat se zákazníky svého Koloniálu. Nemohu propagovat své politické komentáře ani rozhovory z kanálu YouTube a podcastu Bratříček. Proč?
Vymazali mi deset let fotek, které jsem neměl zálohované, protože jsem této společnosti uvěřil, že je nejlepším fotoalbem na internetu. Přišel jsem o kontakt na všechny lidi, které jsem poznal za poslední dekádu a Messenger pro nás byl dostatečně důvěryhodným spojením, takže jsme si ani nevyměnili telefonní číslo. Ztratil jsem tisíce konverzací s přáteli, fanoušky i pracovními kontakty.
Samozřejmě jsem ztratil i běžný přehled o tom, co dělá moje rodina. Facebook dávno nahradil nějaké pravidelné telefonování. Facebook si také nechal 12 000 Kč, které ze mě mámil každý den, abych propagoval své činnosti a značky. Kdyby mi můj operátor sebral telefonní číslo, učinil by mi tím jen zlomkovou škodu, co společnost Facebook, ve které jsem byl zcela exponovaný.
Udělal to rychle, tiše, bez jakékoli možnosti odvolání.
Facebook se s běžnými lidmi nebaví. Je to šlechta.
Nakonec se pár politiků pokusilo mi pomoci a můj případ dostal na stůl manažer pro vztahy s Evropským parlamentem. Suše oznámil, že některé mé příspěvky podporují nenávistné skupiny. Nenávistnou skupinou může být i klub přátel Harryho Pottera, takže vlastně neřekl nic.
Společnost Facebook porušila naši obchodní dohodu. Vylákala ze mě peníze a pak mě ze dne na den odstřihla. Její produkt pro mě byl stejně zásadní jako mobilní operátor, e-mail a operační systém Windows v počítači.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
