Pražáka pokousal žralok, ale nechutnal mu, má raději Ostraváky aneb Mediální nesmysly o Chorvatsku
Kdysi jsem měl jet do Izraele. Bylo to v čase intifády a všude v médiích se psalo, jak je to v Izraeli šíleně nebezpečné. Televize přinášela dramatické záběry a já jsem měl strach. Když jsem tam přiletěl, vše bylo úplně normální. Nikde nehořely pneumatiky, nikde se nestřílelo, jen na ulicích bylo víc ozbrojených lidí a víc kontrol. Nicméně všude jsem se cítil bezpečně. Tehdy jsem byl u vytržení, jak je možné, že média líčí Izrael jako bojovou zónu a přitom tam je normální svět.
Něco podobného dnes zažíváme s koronavirem. Média po celém světě od rána do večera probírají virus, skoro nikdo o něm moc neví, a tak se dá semlít vše, aniž by většina poznala, co je a co není nesmysl.
Denně média chrlí mnoho statistik mrtvých a nakažených, ačkoli začíná být jasné, že jsou statistiky podivné, protože jsou často mezinárodně neporovnatelné a často neodrážejí stav pandemie, ale jen úroveň ekonomiky a to, kolik testů si kde mohou dovolit.
To je ideální doba na šíření mediálních hororů. Nikdo moc netuší, čemu může a čemu nemůže věřit. Když vám někdo řekne, že běžně jezdí autem 350 km/h, víte, že kecá. Když vám ale řekne, že na koronavirus zemřelo v USA víc lidí, než kolik jich zemřelo ve Vietnamu, nevíte. Pak to samé slyšíte v rádiu a máte pocit, že je to potvrzená informace, abyste později zjistili, že správně měla informace znít, že s koronavirem zemřelo v USA víc lidí než za války ve Vietnamu. Jestli zemřelo „na virus“, nebo „s virem“, je ale zásadní rozdíl. To je asi jako tvrdit, že hodně lidí zemře v posteli, a proto je postel životu nebezpečná.
Mrtvých je méně než před rokem a kvůli tomu vypnuli ekonomiku a nasekali rekordní dluh
Lidé podlehli mediální masáži a myslí si, kdoví jak nás covid-19 nekosí. Když se podívám na data Českého statistického úřadu o počtu zemřelých za prvních 21 týdnů tohoto roku, zjistím, že letos zemřelo od začátku roku méně lidí než v letech 2017, 2018 i 2019. V roce 2018 zemřelo o 2 137 lidí víc. Kde je to drama, které líčí média a kvůli kterému byla vypnutá ekonomika?
Nyní přišly dovolené a mnoho lidí vzpomíná na to, jak byli v zimě lynčováni lyžaři, kteří byli v Itálii, ačkoli neporušili žádný zákaz. Jen jeli do Itálie v době, kdy se tam už hodně lidí bálo. Jsme o půl roku dál a nyní se situace opakuje s Chorvatskem. Lidé čtou v novinách, že je Chorvatsko nebezpečné, a nevědí, zda mohou jet k moři. Mnozí se dokonce bojí říct, že se právě z Chorvatska vrátili, aby nedopadli jako ti chudáci, co byli v zimě v Itálii. Přece jen žijeme v době ostrakizace a veřejných lynčů.
Na sociálních sítích jsem dokonce četl, jak se jeden člověk bojí, že by mohl na pláži potkat někoho z té nebezpečné Karviné, kde teď řádí koronavirus. To má pravdu, to by mohl. Ale to, že ho potká na Vranovské přehradě, je podle mě pravděpodobnější, takže když vymění Jadran za Vranov, riziko nákazy nesníží. S rizikem nákazy se musí naučit žít. Korona tu s námi už zůstane.
Na slovinsko-chorvatské hranici vám prý dají sodu
Asi v polovině června se začaly objevovat v médiích články, že už se dá dojet do Chorvatska, ale cestou se vás budou ptát, kam jedete, a budete muset vyplňovat nějaké formuláře. Chorvatsko jsem měl domluvené už rok, náležitě jsem se na situaci připravil. Jaké bylo moje překvapení, když na hranicích nikdo nic nechtěl! Jen rutinně podáte pas a jedete. V ubytování nikdo nic nechtěl, v obchodech nikdo nic nechtěl. Vše bylo stejné jako vždy. Jediným rozdílem bylo, že všude byla dostupná (nikoliv povinná) desinfekce a chorvatské rádio neustále hlásí počty nakažených.
V novinách také psali, jak dramaticky Chorvatsko zlevnilo a že vše se dá pořídit za hubičku, protože chybí turisté. Byl jsem tam minulý týden a turistů tam bylo opravdu málo, ale slevy jsem neviděl. Třeba jsem jen měl smůlu. Podle mě jsou ceny stejné jako vloni. Rozdíl je jen ten, že dříve byly ve vesničce dvě restaurace a letos jedna zůstala zavřená. Ale že by Chorvati přešli na tržní hru a v rámci konkurence se slevami se prali o zákazníka, to jsem nezažil. Prostě raději neotevřou. Z českého zákazníka si na zadek určitě nikdo nesedá.
Když jsme jeli domů, média opět informovala, jak se situace dramaticky zhoršuje a že se Slovinci bojí, že by mohli lidé cestující z Chorvatska zavléci do země nákazu. A proto se jich prý ptají, kde byli a zda třeba neprojížděli jinými státy. Tentokrát jsem už byl poučený a nevěřil tomu. Bylo to dobře. Opět se nikdo na nic neptal a průchod hranicí mezi Chorvatskem a Slovinskem byl stejný jako vždy. Jen stojíte ve frontě asi půl hodiny, ale to tu bylo už před pár lety. S koronou to nemá nic společného.
Cestou domů jsme v autě poslouchali rádio, kde líčili děsivé příběhy z hranic a dávali rady, jak přechod hranice zvládnout. Byl jsem na hranicích před pár hodinami a nic z toho, co líčili v rozhlase, jsem nezažil. Teď nevím: byla to všechno lež, nebo prostě jen novináři dostali špatné podklady, nebo se to vážně někde stalo a já jsem měl pouze štěstí, že jsem jel jinudy? Neumím říct, ale vím, že se koronou nadměrně straší a že jsou mnohá tvrzení přehnaná. A mnoha politikům to vyhovuje. Ovce se nechávají dobře ochočit.
Nejpikantnější je, jak nám před pár měsíci jeden přední expert tvrdil, že do zahraničí se dva roky nepodíváme. Už teď je jasné, že to nebyla pravda. Bohužel kvůli němu mnohé cestovky během jara neprodaly jediný zájezd a pouze přijímaly storna. Cestovek je mi líto. A teď se bojím, že nás čeká nové kolo zákazů, zavírání hranic a strašení. To, že pandemie obvykle chodí ve vlnách, ale všichni věděli, nebo měli a mohli vědět. Kdyby byly zákazy ještě přísnější, stejně by druhá vlna přišla. A možná ještě silnější, protože by bylo imunizováno méně lidí.
