Společným obřím dluhem ke světlým zítřkům a silnější integrované EU. Zpátky ni krok!
Chybí snad už jen to, aby dechovka zahrála Internacionálu a dav s mávátky zabouřil: „S Evropskou unií na věčné časy a nikdy jinak!“ Reakce na dohodu lídrů zemí EU týkající se fondu pokoronavirové obnovy a s tím souvisejícího obřího společného dluhu v řádu stovek miliard eur připomíná ze strany skalních zastánců evropské integrace hesla z nástěnek během Měsíce československo-sovětského přátelství.
Vzpomínáte si na verbální bouři z úst exministra financí a jedné z hlavních tváří TOP 09, Miroslava Kalouska, když Babišova vláda nedávno zasekla sekeru státního dluhu do hloubky 500 miliard korun? Tentýž Kalousek se teď div nerozplynul blahem, když summit EU odsouhlasil společný dluh ve výši zhruba 20 biliónů korun (tedy čtyřicetkrát vyšší).
„Mám velkou radost. Dohoda bude mít velký nejen ekonomický, ale i mezinárodně politický efekt. Společné dluhopisy znamenají silný integrační prvek. To je také hlavní důvod, proč si je odpůrci EU nepřáli. Já si naopak přeji integrovanou a silnou EU,“ reagoval Kalousek.
Podobně nadšený komentář přidal i místopředseda STAN Jan Farský: „EU je po dnešku silnější, soudržnější, solidárnější a ještě více spolupracující. A takovou ji v současném, globalizovaném světě plném politiků, kterým překáží demokracie, potřebujeme.“
Přeloženo do prosté lidské řeči, říkají oba pánové zhruba tohle: Ten dluh je, milánkové, tak velký, že i kdyby se teď 90 % voličů v Česku rozhodlo, že chce z EU třeba odejít nebo ji zásadně změnit směrem k nějakému volnějšímu uskupení, v praxi mají smůlu. Ekonomicky to prostě pár příštích generací nepůjde (to je ten „mezinárodněpolitický efekt“ vzpomínaný Miroslavem Kalouskem). Mimo jiné to znamená, že budete muset dál respektovat všechno, co Brusel nadiktuje, i kdybyste si třeba v domácích volbách zvolili někoho, jehož politika by víc odpovídala vašim představám (to je ta Farského EU coby pojistka proti politikům, jimž „překáží demokracie“).
Někteří čeští europoslanci přitom přímo potvrdili, že výsledek summitu je pro Česko spíše negativní. „Dohoda sice uklidní finanční trhy a pomůže jižním státům EU, ale pro nás je nevýhodná,“ uvedl například Alexandr Vondra z ODS. Přidal i konkrétní důvody. Mimo jiné: „Je významným nakročením k dluhové a fiskální unii. Slibuje zavádění nových daní a pro ČR tím vzniknou nové závazky na desetiletí dopředu, které zatíží budoucí generace. V případě změny pravidel pro emisní povolenky (mají se stát výnosem rozpočtu EU, ne členských států) navíc může naše průmyslová země přijít o značné prostředky.“
Další europoslanec ODS, Jan Zahradil, pak naznačil, že ti, kdo dohodu vítají, upřednostňují proevropskou ideologii před ekonomickými důsledky společného dvacetibiliónového dluhu. „Ano, vždyť je to přece pouhý pakatel ve srovnání s nezadržitelně vpřed se řítící myšlenkou dějinného pokroku. Kde já jsem to už…?“ ironicky okomentoval nadšenou Kalouskovu reakci.
Že nikdo ze současných politiků nemá od voličů mandát k tomu, aby zemi zavázal k další a těsnější integraci EU, jež bude podle výše uvedeného vedlejším (ne-li hlavním) výsledkem dohody o společném evropském dluhu? A že by dokonce 30 % Čechů chtělo referendum o odchodu z EU a 21 % má už předem jasno, že by chtěli z EU odejít (průzkum CVVM ze začátku letošního roku)? Nejlepším referendem jsou tradičně volby. Už na podzim to budou krajské a senátní, příští rok pak sněmovní. Další vztah České republiky a EU by v nich neměl být marginálním tématem.
