Na Havla a film o něm kdekdo poštěkává a exprezidenta dehonestuje. Inu, úspěch se neodpouští
Hodnocení československého a českého prezidenta Václava Havla se v posledních letech smrsklo do dvou krajních poloh. Na jedné straně různé kreatury poštěkávají a dehonestují Havla, na druhé vidíme i nekritické zbožštění někdejšího dramatika a politika. Do pomyslné mezery mezi těmito extrémy se teď nasunul životopisný film Havel režiséra Slávka Horáka. A je to zjevně dílo, které patří mezi nejzajímavější počiny české kinematografie posledních let.
Na Václava Havla budou vždy velmi vyhraněné názory, protože bez ohledu na to, co si kdo myslí, se jednalo o nejvýznamnějšího českého politika od listopadové revoluce v roce 1989. A navíc jednoho z mála Čechů, kterého cizina respektovala nejenom jako politika, ale už od 60. let i jako autora divadelních her. A to se v závistivé společnosti neodpouští… Promítá se to i do hodnocení filmu Havel, který se věnuje výseku jeho života – od 60. let do revoluce, která nám přinesla svobodu a demokracii.
Složitá doba, složitý Havel
Od filmu Slávka Horáka každý očekává něco jiného. Proto se reakce různí. Někdo by chtěl daleko podrobnější popis Havlova života a jeho jednotlivých kroků, které se ale do díla o 100 minutách vejít nemohou. Jiní diváci v něm hledají odraz doby, kterou zažili, a která byla často složitá a nejednoznačná. Jako Havel sám. Horákův obraz exprezidenta je přitom jako v každém uměleckém díle sice nutně zjednodušený, ale poměrně věrný. Někdy vtipný, jindy vedoucí k hlubšímu zamyšlení, jak totalitní režim devastoval českou společnost.
Je to film řemeslně dobře natočený a s pěknými výkony hlavních představitelů. Navíc v sobě nese poselství, že Havel byl nejenom nejvýznamnějším symbolem nedávné doby, ale že měl i obyčejné lidské vlastnosti, jakou je například občasná váhavost a nejistota.
Z toho ovšem někteří filmoví kritici i diváci vydedukovali, že Václav Havel byl jakýsi medvídek a ňouma. Opak je pravdou. Havel si dokázal pomocí zákulisních kroků často prosadit svou a není pravda, že metodou jeho boje byly ústupky kvůli slabošství. Na rozdíl od naprosté většiny občanů Československa vždy otevřeně hájil myšlenky svobody, a to i v době totalitního režimu. Činil tak přesto, že mu za to hrozilo vězení. Takhle se nechová člověk, který si je nejistý v zásadních věcech. Jen někdy podával věci komplikovaně, až filozoficky, což nemohlo a nemůže vyhovovat všem.
Výbornou práci na filmu odvedli i představitelé hlavních rolí. Zejména Viktor Dvořák v roli prezidenta a Martin Hofmann, který ztvárnil herce a bouřliváka Pavla Landovského. Role pak naprosto sedla Anně Geislerové, jež vytvořila postavu Olgy Havlové. Pomocí poměrně úsporného hraní předvedla excelentní odraz reality.
Mnoho recenzí a reakcí se v případě filmu Havel také zúžilo na hodnocení jeho mimomanželských pletek, které dílo také popisuje. Bývalý prezident rozhodně nebyl žádný svatoušek, ale to na jeho odkazu není tak podstatné.
Angažoval se už v 60. letech
Kolem filmu se ale objevují i nejrůznější bludy. Například známý filmový kritik Kamil Fila ve své videorecenzi na webu Aktuálně.cz tvrdí, že Havel byl v 60. letech „pouze dramatikem a nebyl politicky angažovaný“. To je ovšem kolosální nesmysl, který jenom dokazuje, že Fila vůbec netuší, co se v komunistickém Československu odehrávalo.
Jen pro ilustraci: V červnu 1967 Havel přednesl na sjezdu spisovatelů tvrdý projev kritizující cenzuru. V dubnu 1968 v Literárních novinách zveřejnil text, v němž požadoval ukončení mocenského monopolu komunistické strany a zavedení systému více politických stran. Dne 21. srpna 1969 (na první výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy) stál společně s jinými za peticí „Deset bodů“ (autorem textu byl spisovatel Ludvík Vaculík), která ostře odmítla okupaci a její politické i kulturní důsledky. Za to byl vyšetřován policií a obviněn z „podvracení republiky“. Havel byl vždy angažovaný daleko více, než to mnoho lidí dnes tuší.
Jistě, jako každé podobné umělecké životopisné dílo je film Havel zjednodušenou podobou jeho života i života tehdejší společnosti. Ale patří mezi nejlepší díla, která se o exprezidentovi a době komunismu u nás objevila. Pro příznivce Havla to bude dojemné a zajímavé přemítání, pro jeho odpůrce nová munice na střelbu.
Důvod je poměrně jednoduchý: Údajný medvídkovitý ňouma Václav Havel byl ve skutečnosti silný a inspirativní. Film Slávka Horáka to ukazuje. Kdo chce pochopit, pochopí. Kdo nechce, bude plivat dál.
