Nakažený stát: Kdyby nešlo o epidemii a ekonomiku, bylo by to i legrační
Ministři koaličních stran se navzájem obviňují z neschopnosti, drhne i „stranická“ linie. Premiér, který se tváří, že vše vyřeší, ale pouze vnáší zmatek do výstupů od členů vlády. K tomu monstrózní rozpočtový schodek a nestoudně rozhazovačné plány, vydávající se za podporu domácího cestovního ruchu. Co dalšího ještě o současné vládní garnituře vyjeví koronavirová recidiva?
Situace není „nadmíru výtečná“, jak se Pražáci během katastrofických povodní dozvěděli od tehdejšího primátora Igora Němce. Nyní je to „velmi dynamické“, jak v nedělních Otázkách Václava Moravce popsal nárůst nových případů covid-19 ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.
A že by stát podcenil situaci v místech intenzivního výskytu nakažených, například na Karvinsku? „Situace v Moravskoslezském kraji se zvládla.“ Dobré vědět….
Je třeba uznat, že ministr zdravotnictví dokáže svým hlasovým projevem uklidnit, jeho prohlášení znějí i rozumně. Problémem je ovšem realita. Jak věrohodně můžou znít jeho slova, když i pouhé oznámení, kdy a co něco oznámí, se po náhlém procitnutí nadřízeného (čti: premiéra) změní během pár hodin v něco úplně jiného?
Na sociálních sítích to vyvolalo předpokládatelné pobavení. Ostatně i sám ministr v nedělní debatě na ČT konstatoval: „Politika byla vždy terčem různých vtipů.“ Což ale není pravda. Terčem vtipů byli, jsou a budou konkrétní lidé, politici. Třeba…
…i sám premiér. Ten má nicméně štěstí, že není i terčem kritiky svých stranických kolegů, protože předseda vlády přeci není politik. A „politici by z toho neměli dělat politiku“, jak ministr Vojtěch trošku tajemně a trošku dadaisticky komentoval komentáře ohledně další fáze koronaviru.
Nejde ale jen o nešťastně volená slova. Jednoduché a účinné řešení vládní disonance nastínil další z debatujících, šéf České stomatologické komory Roman Šmucler: „Premiérovi do toho nic není.“ V situaci, kdy se koronavirus vrací na scénu, pochopitelně není dobré, když nejsou dobré vztahy jednotlivých ministrů.
Jen o něco dříve v debatě na TV Prima šéf resortu vnitra a ČSSD Jan Hamáček poslal ohledně nepříliš funkční chytré karantény svým vládním kolegům vzkaz: „Pokud to ministerstvo zdravotnictví není schopné nastartovat, dejme to zpátky armádě. Ale to by to ministr Metnar musel chtít, a ministr Vojtěch přiznat, že mu to nejde.“
A nelenil ani posledně jmenovaný: „Pan ministr vnitra má povinnost, aby zajistil korespondenční hlasování,“ vysvětloval ministr Vojtěch na ČT, proč reálně hrozí, že stovkám či tisícům voličů může být na podzim zabráněno volit a uplatnit své ústavní právo.
Což vypovídá hned o několika věcech najednou. Ministři jednak nejsou schopni spolupracovat, koordinace navíc vázne i v rámci ANO – jak jsme mohli sledovat v Moravskoslezském kraji (premiér, hejtman i ministr spravující hygienu z jedné strany).
Za druhé je to nepředvídatelnost vládních rozhodnutí. Restrikce se mění nejen v závislosti na vývoji pandemie, ale občas to vypadá i na nějakou vědmu, abychom neuráželi seriózní astrologii. Což je velkým problémem například pro pořadatele kulturních akcí.
Za třetí, není jasné, komu lze vlastně věřit. Ministr něco řekne, šéf(ka) hygieny něco řekne, premiér něco řekne…
A za čtvrté, to nejdůležitější. Současná garnitura při současné recidivě koronaviru ztrácí i ty zábrany, jejichž držení se snažila předstírat. Nezodpovědně velký rozpočtový schodek, protežování vybraných firem při vládních či ministerských výjezdech, zmatečné lázeňské vouchery, pokusy o nadbíhání vybraným médiím, neschopnost zajistit férové hlasování…
Je jasné, že napěchovaný volební čas přináší i zvýšenou intenzitu troufalých nápadů, jak si zajistit další roky u moci. Ale je to trošku jako v tom vtipu z dob minulých: V sovětských vagónech rychle a bezpečně. Ale proč…?
