Vladimír Pikora: Globální zadlužení je rekordní aneb Evropa před zatáčkou přidává plyn
Hodně lidí v posledních dnech s otevřenou pusou zírá, jak výrazně posílilo euro k dolaru a jak dramaticky zdražilo zlato. Nestačí se divit růstu cen akcií. A současně se mnozí bojí příchodu druhé vlny pandemie. Právě té pandemie, která původně trhy torpedovala a u které by nebylo překvapivé, kdyby znovu zasáhla i Evropu. V tom je ale rozpor.
V pozadí na první pohled neracionálního vývoje na finančních trzích stojí evropský záchranný fond, na kterém se minulý týden pracně dohodli představitelé EU. Fond totiž umožní to, po čem Francie a řada dalších, hodně zadlužených států dlouhodobě volá: Vzniknou společné evropské dluhopisy, za které budou ručit všechny státy EU, takže i my. A to se „vyplatí“, když máme dluh k HDP mnohem níž, než má celá EU! (Zn.: sarkasmus)
Rozpad eurozóny je nyní ještě komplikovanější
Záchranný fond finanční trhy vítají. Američtí spekulanti často nechápali, jak je možné, že má jedna měna tolik různých dluhopisů a naprosto odlišných úvěrových hodnocení, když Itálii téměř permanentně hrozí, že nebude mít ani investiční rating. Teď se společným dluhem to bude pro spekulanty přehlednější.
Navíc teď už nebude hrozit diskuse, zda Itálii vyhodí z eurozóny, jako to kdysi hrozilo Řecku, a to i přesto, že se italský dluh měřený poměrem k HDP blíží tomu, kdy bylo nutné Řecko zachraňovat jako předlužené. Jinými slovy, rozpad eurozóny je teď ještě komplikovanější než brexit, a tím pádem krátkodobě nepravděpodobný. Nikdo se do něj nepožene. Rizika tím poklesla. Se společným dluhem konečně vnímá svět euro jako plnohodnotnou měnu. Proto ta vysoká poptávka po euru.
Planetě hrozí předlužení, ale nikdo to nesmí říct nahlas
Jenže kdyby bylo vše tak růžové, proč by rostla cena zlata na nový rekord? Zlato má historicky punc bezpečného přístavu. Vždy, když ve světě rostou rizika a pochybnosti, roste poptávka po zlatu. Faktorů, které dnes pomáhají zlatu, je mnoho. Záporné úrokové sazby některých centrálních bank, rostoucí napětí mezi USA a Čínou, oslabující dolar a tak dál. Nově je zde ale i strach z předlužení klíčových ekonomik.
Institut pro mezinárodní finance (IIF) tento měsíc zveřejnil studii, podle které je planeta nejpředluženější ve své historii. V prvním čtvrtletí vyskočil dluh na 258 bilionů dolarů. To je částka, kterou si asi nikdo neumí představit. Pochopitelnější je, když se vyjádří jako 331 % globálního HDP. Každý racionální člověk chápe, že tento dluh je už nesplatitelný. Tempo zadlužování přitom nabralo na obrátkách a je rekordně rychlé. To v něm přitom ještě nebylo započteno ohromné zadlužení Evropy, které si politici minulý týden schválili. Z toho plyne, že nás čeká další nemilý rekord.
Britská banka Barclays už varuje před příliš rychlým růstem dluhu vyspělých zemí, a to nejen eurozóny, ale i USA. Jejich obavy sdílím. Politici se zamilovali do rozdávání vypůjčených peněz. Svět se dnes tváří, jako by mohly růst dluhy do nebes. To není pravda. To, že se z Evropské unie stává dluhová unie, není žádné vítězství.
Merkelová a Macron si mnou ruce
Evropa opět skáče, jak chce Francie a Německo. Podařilo se jim obejít verdikt německého ústavního soudu, podle něhož zjednodušeně řečeno není výkup dluhopisů předlužených států centrální bankou v souladu s německou ústavou. Centrální banka nyní nebude ve hře politiků nutná. Dluhy bude vydávat jakýsi fond na první pohled mimo tradiční schéma: nebude to ani stát, ani centrální banka, bude se tvářit jako hodný strýček, který jen rozdává peníze ze svého, a státy se budou tvářit, že vůbec nejsou předlužené. Dokonalá Potěmkinova vesnice. Je jen otázkou, jak dlouho budou finanční trhy tento nesmysl ochotny akceptovat. „Geniální“ by bylo donutit je regulací k výkupu dluhopisů záchranného fondu.
Nyní nás politici lakují, jak je fond úžasný. Jak je Evropa zase jednotná a podobné svazácké hlášky, ačkoli dohoda byla velmi těžká. Francouzský prezident prý musel bušit do stolu, aby se jednání pohnula. Česká opozice si nevidí do pusy, když dohodu chválí. Vůbec jí nevadí, že když doma navrhne vláda rekordní zadlužení, tak ji kritizuje, ale když to samé navrhne Brusel, najednou je to super. Všichni ztratili rozum a nikdo z politiků nemá odvahu říct, že dluh je špatně a že dotace, granty ani jiné peníze z cizí kapsy bohatství nevytvářejí.
Fanouškové Bruselu evidentně doufají, že když dostaneme více peněz z EU, budou voliči EU zase víc milovat. Podle nedávného průzkumu agentury STEM totiž spokojenost lidí s členstvím ČR v EU klesla od loňského listopadu o deset procentních bodů na 46 %. To moc není. Evropanem se prý cítí jen 69 % Čechů, před osmi měsíci totéž uvedlo 75 % lidí. To jistě mnoho skalních zastánců Bruselu trápí.
Evropské peníze v lepším případě nebudou rozkradeny, ale jen zneužity
Když slyším, že záchranný fond rozdá vládám v grantech 390 miliard eur, je mi špatně. On si už vážně někdo myslí, že peníze rostou na stromech? Ano, vím, jih Evropy je předlužený. A tak se mu nasypou peníze jinak než půjčkou. Je nutné rozseknout dluhovou spirálu. Granty to geniálně maskují.
A myslí si někdo, že se nám to nevrátí jako bumerang? Znáte tu pohádku o jezinkách? Skončí to stejně. Jih Evropy se naučí žít z cizích peněz a bude potřebovat další.
Cestou nejsou půjčky ani dary. Cestou je změna jihu Evropy. Ta je léta předlužená a žije si na vysoké noze. Nemůže mít vyšší platy a důchody než ve střední Evropě a pak chtít od někoho peníze na život. Jihu Evropy nesedlo euro. Tamní ekonomiky potřebují devalvaci a s eurem ji nedostanou. Je třeba si to přiznat a nehledat třetí cesty. Jenže dokud bude Merkelová u moci, bude problémy dál zametat pod koberec.
Brusel navrch peníze zneužije na prosazení svých zelených cílů. Korona je pro něj dar z nebes. Bez ní by na vytvoření bezuhlíkové ekonomiky nikdy nesehnal tolik peněz. Voliči by se bránili dluhu i novým daním, které z něj plynou. Nyní s rouškou na puse a se strachem v očích z počtu mrtvých, kterých je u nás letos méně než loni, odsouhlasí voliči cokoli. Kdyby covid nebyl, museli by si ho politici vymyslet. Dal jim peníze i moc.
