Tomáš Zdechovský: Jižní Korea opět ukázala české vládě její neschopnost
Vláda premiéra Andreje Babiše chtěla v podzimních senátních a krajských volbách zbavit volebního práva lidi v karanténě kvůli koronaviru. Takový nápad považuji za velmi nebezpečný útok na demokracii a nebojím se v této souvislosti mluvit až o totalitních praktikách. I v jiných zemích se od vypuknutí pandemie volby konaly a jsou i další řešení, aby k tomuto extrémnímu kroku skutečně nebylo nutné sahat.
Volební právo je zaručené Listinou základních práv a svobod, která je součástí Ústavy České republiky. Je velmi pravděpodobné, že by byl postup vlády v případě realizace napadnut soudem podobně, jako se to stalo už s protizákonným vyhlášením nouzového stavu. Volby by se pak musely opakovat, což je mj. pro stát i značně finančně náročné a za současné situace, kdy je nutné přemýšlet nad každou investovanou korunou, už vyloženě kontraproduktivní.
Proto je třeba hledat způsoby, jak umožnit účast u voleb i lidem, kteří se v karanténě ocitnou. Za zmínku rozhodně stojí třeba nápad politologa a rektora Metropolitní univerzity Praha Michala Klímy. Podle něj by mohly vzniknout mobilní volební jednotky, jejichž členové by v ochranných oblecích objížděli lidi v karanténě, kdy i počítání hlasů se následně dá zabezpečit. Existují ale i další možnosti.
Jako lidovci prosazujeme již od roku 2014 korespondenční a elektronické volby, kdy hodláme iniciovat jednání s ministrem vnitra Janem Hamáčkem a dalšími stranami, které povedou k rychlému zavedení způsobu voleb, jenž nebude zpochybňovat jejich demokratičnost.
Korespondenční hlasování umožňuje už 24 států EU, Estonsko jede elektronicky
Korespondenční hlasování je nejrozšířenější alternativní metoda hlasování a klíčovou úlohu v něm hraje pošta, která zajišťuje distribuci i odevzdávání hlasů. Volič tak může odevzdat hlas například z domova, a proto je tento způsob vhodný i pro lidi se zdravotním omezením, které jim neumožňuje docházku do volební místnosti. Takto by mohli volit i krajané v cizině včetně vojáků na zahraničních misích. Tento systém je prakticky bez problémů praktikován už v 24 státech EU, včetně sousedního Rakouska, Německa a Slovenska.
Lídrem elektronických voleb je pak Estonsko, které jako první stát na světě zorganizovalo už v roce 2007 parlamentní volby přes internet. Elektronické volby se konaly v této pobaltské zemi opakovaně a není znám případ, kdy by nastaly nějaké masivní volební machinace.
Vzorem může být i Jižní Korea
Inspiraci také můžeme hledat u Jižní Koreje, která zvládla volby v dubnu 2020 i přes karanténu a přísná pravidla. Tehdy se to týkalo 50 000, kterým bylo dovoleno volit osobně ve volební místnosti, pokud nevykazovali žádné symptomy, a to za následujících podmínek:
· Svůj úmysl museli oznámit nejpozději den před konáním voleb (pozn.: 15. dubna 2020) do šesti hodin večer místního času, jinak mohli volit pouze korespondenčně;
· Voliči museli nosit roušku;
· Lidem v karanténě bylo umožněno opustit místo, kde se zdržovali, pouze ve vyhrazeném čase od 5.20 do 6 hodin, kdy končilo regulérní hlasování;
· Do hlasovací místnosti je buďto převezli zdravotníci nebo byli sledováni zvláštní stopovací aplikací;
· Voliči v karanténě museli stát ve dvoumetrových rozestupech a hlasovali za volební zástěnou oddělenou od prostoru, kde hlasovali ostatní;
· Při příchodu jim byla změřena teplota, museli si dezinfikovat ruce a nasadit si rukavice před tím, než vhodili svůj hlas. Rukavice pak musely být vhozeny do určeného koše;
· Úředníci v ochranném obleku měli po každém použití dezinfikovat zástěnu a razítka na volební lístky;
· Voliči opouštěli místnost odlišnou cestou, než vstoupili, aby minimalizovali kontakt s dalšími lidmi;
· Domů či do zařízení, kde trávili karanténu, se museli vrátit před 7. hodinou večerní. Nikde se nemohli zastavovat a svůj návrat museli ohlásit pomocí stopovací aplikace nebo zprávou po telefonu.
Existuje tedy dost příkladů, že se volby dají zorganizovat tak, aby se jich mohli zúčastnit i lidé v karanténě. Doufám proto, že se nyní vláda bude soustředit spíše na hledání způsobů, jak to udělat u nás, než na totalitní zákazy.
Autor je europoslanec a místopředseda KDU-ČSL.
