Petr Mach: Vládní plán jeslí – riziko líhně neomarxismu
Vláda vrací do českého právního řádu jesle. Chystaný zákon znevýhodní péči o vlastní děti doma a dětem, které ještě ani nemluví, začne vštěpovat ideologii genderu a environmentalismu. Tomuto sociálnímu inženýrství na dětech by se měli poslanci postavit.
Vláda předkládá do parlamentu zákon, který vrací do České republiky jesle, tedy zařízení pro péči o děti od 6 měsíců do tří let, jejichž rodiče pracují. Stávající dětské skupiny se buď přizpůsobí novým podmínkám a předělají se na jesle, nebo zaniknou.
Nebudeme se v tomto komentáři zabývat sice také vážnými, ale spíš podružnými argumenty typu, že vláda zbytečně zvýší byrokratické překážky pro poskytování péče o dítě, jako jsou požadavky na zdravotnické vzdělání vychovatelek a požadavky na stavební úpravy. Zaměříme se na dva důležitější aspekty. Za prvé, nový systém dotování znevýhodní přirozenou péči o děti doma. Za druhé, zákon dává bianco šek ministerstvu, pokud jde o kritéria pro jesle povinného „plánu výchovy“. Ministerstvo, které je prosáknuté ideologií neomarxismu, bude moct vnucovat dětem svoji ideologii.
Blaho dítěte není na prvním místě
Podle důvodové zprávy k návrhu zákona je cílem nabourat „genderové stereotypy, na základě kterých jsou ženy vnímány jako hlavní pečovatelky“, a „vyvést péči o nejmenší z šedé ekonomiky“. Dále navrhovatelka – ministryně práce a sociálních věcí – uvádí, že je stávající model (kdy většina matek pečuje o své děti doma) nevýhodný pro stát, „který přichází o příjmy z daní a odvodů na sociální zabezpečení.“
Ministerstvo sice uvádí předpokládané dopady na státní rozpočet a dopady na rovnost mužů a žen, ani slovem ale neuvádí dopady na psychiku a vývoj dětí. Od jeslí se přitom po pádu komunismu ustoupilo právě proto, že lidé ve svobodné společnosti věří, že rodič se všemi svými chybami pečuje o dítě lépe než hromadná instituce řízená směrnicemi.
Když za socialismu existovaly jesle jako ústavy péče o děti do 3 let, byl záměr zřejmý: Odradit matky od péče o své děti, poslat je do pracovního procesu a z péče o nemluvňata udělat mašinérii, která děti povede odmala k poslušnosti užitečné pro socialistický systém. Teď je důvod vlastně stejný – poslat matky do práce, aby byly vyšší výběry daní, a na děti působit skrze „plán výchovy“.
Znevýhodnění přirozené péče
Stát bude dotovat děti v jeslích částkou 7 340 korun měsíčně, a evidentně tak znevýhodní rodiny dětí, o které pečuje rodič doma. Rodič, který pečuje o své děti doma, připravuje jídlo, přebaluje plenky, hraje si s dítětem a čte mu pohádky za své. Nyní bude navíc platit svými daněmi na děti lidí, kteří se rozhodnou malé dítě odložit a jít pracovat.
Z výchovy malého dítěte doma se vlastně stane jen tolerovaná odchylka, podobně jako je dnes tolerovanou odchylkou home schooling. Kdo dnes vzdělává děti školního věku doma, platí daněmi vzdělání cizích dětí a sám platí vlastními výdaji, vlastním časem a ušlým příjmem vzdělání vlastních dětí. To stejné se teď stane s péčí o nejmenší děti.
Plán výchovy
Jesle budou muset mít „Plán výchovy a péče“ a ministerstvo bude vyhláškou stanovovat kritéria kvality plánu. Pokud poslanci zákon schválí, dají ministerstvu paní Maláčové bianco šek, pokud jde o tato kritéria. Někdo by mohl důvěřivě předpokládat, že plán výchovy péče bude stanovovat věci typu, že se děti budou učit základním hygienickým návykům nebo kolik času budou trávit venku. Obezřetnost by nás ale měla vést k obavám, že ministerstvo paní Maláčové zneužije pravomoc danou zákonem k indoktrinaci těch nejmenších.
Co by těmito kritérii mohlo být, napoví oficiální příručka Ministerstva práce a sociálních věcí „Péče o děti v mikrojeslích“, která vznikla loni na příslušném odboru ministerstva pro pilotní projekt mikrojeslí. Příručka obsahuje vzorový Plán výchovy a péče. V něm se např. dočteme: „Speciální pozornost věnujeme stereotypnímu rozdělení rolí mezi muže a ženy, zařazujeme aktivity, které toto vnímání nabourávají. Povzbuzujeme dívky a chlapce ke společným hrám, které jsou běžně přisuzovány pouze jednomu pohlaví.“ „Pokud je to možné, vybíráme hračky, např. panenky, i jiné než světlé barvy pleti.“ „Při čtení pohádek vybíráme… také příběhy, ve kterých se vyskytují různé modely rodiny nebo které nepracují s tradičními stereotypy v rolích mužů a žen.“ „Cíleně vybíráme pohádky, které nabourávají genderové stereotypy a rozšiřují jeho kulturní obzor.“ „Při aktivitách typu „povolání“ pracovat s oběma rody (např. na kartičkách s obrázky mít i genderově netradiční povolání)“.
I když třeba tyto požadavky nebudou povinné pro všechny jesle, institucionalizované jesle budou snadnou cílovou skupinou pro organizace, které mají tuto indoktrinaci v popisu práce, jako je třeba program „inkluzivních panenek“ Persona Dolls neziskovky Člověk v tísni, který cíleně vštěpuje multikulturalismus dětem v mnoha mateřských školách.
Nenič něco, co funguje, říká staré úsloví. Toho se vláda rozhodně nedrží a fungující dětské skupiny s minimem byrokracie se budou muset změnit na jesle pod státní kontrolou. Kdo nesplní podmínky, s poskytováním péče o děti končí.
Ministerstvo se samo usvědčuje z toho, že ekonomicky systém jeslí nedává smysl. V důvodové zprávě uvádí, že na dotacích stát zaplatí 2,2 miliardy ročně a na daních a odvodech z mezd od matek, které půjdou do práce, vybere 2,5 miliardy navíc. Čistý výnos pro stát se tak blíží nule. Když chybí ekonomický smysl, je na místě obava, že důvod pro zavedení jeslí je čistě ideologický. Doufejme, že ač jde o vládní návrh, postaví se proti němu nesocialističtí poslanci napříč stranami.
Autor je ekonom. V současnosti vyučuje na Vysoké škole finanční a správní.
