Příběhy obyčejného zoufalství: Babišova vláda nahání body, jak může
Co bylo námi léta zatracováno, bude nyní díky nám aplaudováno. Oblíbená vládní variace na jednu z cimrmanovských replik opět ožila v ústech premiéra Andreje Babiše. Tentokrát v podobě nápadu zrušit superhrubou mzdu – v době, kdy to ekonomicky nedává takový smysl. Pozadu ale nejsou ani další členové vládní party, volby se holt kvapem blíží.
„Aby to lidi viděli a nebáli se peníze utrácet,“ komentoval premiér v sobotních Událostech ČT nápad, který by znamenal přilepšení zaměstnancům o několik stovek či tisíců korun. To je samozřejmě hezké. Možná ale měl ještě dodat: „A aby věděli, komu být vděčni.“ Ať to stojí, co to stojí, třebas i odhadovaných 90 mld. Kč, o které by rozpočet přišel.
A je jedno, že kvůli koronavirové krizi je nyní státní „sekyra“ půl bilionu a na pořádný deficit to vypadá i v blízké budoucnosti. A že by to asi nemělo větší efekt na zaměstnanost – narozdíl například od snížení odvodů hrazených firmami –, možná ještě trochu na spotřebu. A že to Babišova vláda odmítala, když to v době ekonomického růstu navrhovala opozice v čele s ODS a mělo to větší smysl? Tady přeci o racionalitu nejde…
Od premiéra je to samozřejmě chytrý trik. Málokterá strana včetně těch opozičních si dovolí návrh, který vede ke snížení daní a přilepšení zaměstnancům, odmítnout. A vláda se bude moct chlubit, že dokáže prosadit cokoliv – včetně nápadů svých odpůrců.
Ostatně obviňovat nynější garnituru z nějaké ekonomické racionality či snad šetrnosti by bylo nespravedlivé. Což je vidět i na opatřeních souvisejících s koronavirovou krizí. Místo, aby pomoc byla adresná a dočasná, vláda hledá způsob, jak ji dál prodlužovat navzdory rozpočtovému schodku. Neboli „udržovat ekonomiku na kapačkách“, jak to v nedělních Otázkách Václava Moravce pojmenoval Ivan Pilný, předchůdce nynější ministryně financí, paradoxně též z ANO.
Mimochodem, jeho názory byly i zajímavým ohlédnutím za dobou, kdy ještě z premiérova hnutí občas zavanul duch ekonomické racionality (ministrem financí byl od května do prosince 2017, poté ještě na přelomu let 2018 a 2019 působil jako náměstek na ministerstvu průmyslu a obchodu). Ivan Pilný v nedělní debatě na ČT mluvil o potřebě utáhnout si opasek, vyjadřoval se proti plošným opatřením, varoval před zbrklými investicemi, které se pro obce mohou stát do budoucna zátěží…
Dnes už je ale vláda dál. Rozdává se ve velkém, investice jsou samospásné, důchody se mají zvyšovat nad zákonnou povinnost navzdory manku v systému penzí. Dlouhodobé udržení i umělé zaměstnanosti je samozřejmostí. Třebas i co nejdelší platností programů jako je Antivirus či kurzarbeitu, jak na to tlačí ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Krátkodobě přitom může jít o prospěšná opatření, ale musí to mít rozumnou časovou hranici.
A především, vše dobře „prodat“ voličům. Ať už jde o opoziční návrhy, které vláda ještě nedávno shazovala ze stolu, či projekty hrazené hlavně z cizích peněz (např. od ostatních členských zemí EU), jak to občas předvádí ministr práce a průmyslu a dopravy Karel Havlíček při svých spanilých jízdách po republice.
Když už není líp, ať to tak alespoň vypadá.
