Hygienici chtějí být jako chytrá horákyně: Nic vám nezakazujeme, ale tohle nedělejte!
Pokud hygienici nevidí důvod zavřít kvůli nákaze bary, kluby, restaurace, omezit shromažďování, je od nich pokrytecké mluvit o nezodpovědnosti lidí, kteří se do barů, klubů a restaurací chodí bavit. Pokrytectví je evidentně motivováno na jedné straně snahou vysloužit si ostruhy za zvládnutí koronavirové krize a na straně druhé obavami z hněvu veřejnosti kvůli přehnaným zákazům. Z hněvu, jenž by se mohl promítnout do výsledků podzimních voleb a dopadnout na hlavy hygieniků odrazem od naštvané vládní garnitury.
Při včerejší tiskové konferenci, kde ministerstvo zdravotnictví prezentovalo (za nepřítomnosti ministra Vojtěcha) současnou epidemiologickou situaci v Česku, to nemohl nikdo přeslechnout. Z ohnisek, jež momentálně nejvíce ovlivňují stav v zemi, vypíchla hlavní hygienička Jarmila Rážová tři: dnes už legendární bar Techtle Mechtle, tréninkový kemp mladých sportovců a blíže nespecifikovanou party. Společný jmenovatel a údajně problémový faktor – nezodpovědní mladí lidé, kteří jsou pohromadě ve velké skupině, a ve dvou ze tří uvedených případů dokonce pili alkohol! Pražská hygienička Zdeňka Jágrová to záhy řekla napřímo: „Skupinou, která nám dělá problémy, jsou mladí lidé — nevyhýbají se žádným činnostem, na které byli zvyklí.“
Ale proč by se, probůh, činnostem, na něž byli zvyklí, vyhýbat měli? Zakázal někdo chodit do barů, tancovat (asi těžko ve dvoumetrových odstupech, že?), zpívat, pít alkohol? Nezakázal! A znovu můžeme citovat pražskou hygieničku Jágrovou: „Hrozně neradi bychom omezovali otvírací doby a zakazovali nějaké další činnosti.“ Jasně, vzít na sebe odpovědnost za mimořádně nepopulární rozhodnutí se nikomu nechce. Zvláště když na téže tiskové konferenci šéf zdravotnických statistiků Ladislav Dušek prohlásil, že na základě dostupných dat můžeme epidemiologickou situaci vnímat jako dobrou, onemocnění s vážným průběhem je velmi málo a virus ztratil průraznost.
Při vší úctě k práci hygieniků měli by si uvědomit, že stále ještě žijeme (snad) ve svobodné demokratické společnosti a v právním státě. Jeden ze základních principů takového uspořádání zní: „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ Pokud by se někomu nechtělo věřit, že v České republice to pořád ještě platí, nechť laskavě nahlédne do Listiny základních práv a svobod. Ta je stále ještě jedním z pramenů našeho ústavního práva.
Pokud jsou hygienici přesvědčeni, že kvůli zvládnutí nákazy je nutné, aby bary byly prázdné, klubům se lidé vyhýbali a v restauracích byl nejlépe jen personál, mají dostatek zákonných prostředků, jak to zařídit. A je to i jejich práce a odpovědnost. Pokud se jim do toho ale nechce, neměli by rozdělovat společnost a obracet veřejné mínění proti „nezodpovědným mladým lidem, kvůli nimž se šíří nákaza“.
Lidé, kteří se rozhodli normálně žít jako dřív, se totiž z hlediska zachování zdravé a fungující společnosti chovají zodpovědněji než ti, kdo neustále zavření doma vyhlížejí italské, americké či jakékoliv jiné katastrofické scénáře. Obzvláště v situaci, když za červenec nemocnice nově přijaly pouhých 237 lidí s koronavirem, přičemž navíc podle statistika Duška „ti lidé jsou často přijímáni kvůli jiným zdravotním problémům, jen shodou okolností jsou i covid pozitivní“. Je to s nimi tedy asi jako s turistou, který v Tatrách zemřel na koronavirus bezprostředně poté, co na něj zaútočil medvěd (vtip).
